22. 10. 2012
říjen 2012
Kbely – Letecké muzeum
Když jsme se ráno sešli na nádraží, bylo po dešti a docela teplé počasí. Při přestupu ve Všetatech bylo chladněji a když jsme dojeli do Kbel ,opět pršelo a znatelně se ochladilo. Počkali jsme na domluveného průvodce a se zájmem poslouchali jeho výklad.Debaty o vzniku specializovaného leteckého muzea probíhaly od poloviny 60. let. První improvizovaná expozice byla ve Kbelích otevřena v roce 1967 a oficiálně zde muzeum vzniklo v roce 1968. Vznik muzea umožnil soustředit na jednom místě sbírky, které byly do té doby roztroušeny po celé zemi. Muzeum nejprve sídlilo v hangáru číslo 40, ale na konci 80. let došlo k jeho rozšíření a nově byly expozice umístěny ve třech nových hangárech (č. 18 z první světové války, č. 17 z doby první republiky) a další i pod širým nebem. Rozšířené muzeum zahájilo provoz v roce 1988. V 90. letech se do muzea v masovém měřítku dostávala vyřazená bojová technika Československé lidové armády, která muzeum zcela zahltila. Jednu dobu se dokonce uvažovalo o jeho uzavření a přeměně na depozitář. Nakonec se problém vyřešil přesunem techniky do nově vzniklého Vojenského technického muzea Lešany a od roku 1995 už zde těžká technika nebyla. Po roce 2002 čekal muzeum další rozvoj. Byly opraveny hangáry č. 88 (expozice věnovaná počátkům československého letectví) a č. 18 (expozice československého letectví do roku 1938), v budoucnu by měl být rekonstruován i hangár č. 87 s expozicí věnovanou druhé světové válce. Nedostatek krytých prostor však stále vede k tomu, že mnoho exponátů je stále vystaveno pod širým nebem, což je poškozuje. Novinkou pro letošní rok je nové provedení haly První generace proudových letadel. V této hale se mimochodem nachází Lockheed T-33 Bird, De Havilland DH-100 Vampire, Avia S-92 (Messerschmitt Me-262A), Jakovlev Jak-17 a nakonec Gloster Meteor. Navíc byly letos pro příští sezonu 2012 získány dvě novinky: Republic F-84 Thunderjet (nástupce P-47 Thunderbolt), který se stane součástí haly první generace proudových letadel a u nás jediná cvičná verze vrtulníku Mi-24. Se svojí sbírkou se kbelské muzeum řadí mezi největší letecká muzea v Evropě a vlastní několik unikátů (SPAD S.VII, Avia BH-11, Avia S-199, Avia CS-199, Avia S-92 a CS-92 či Jak-17). Jeho expozice, která se vztahuje především k historii československého a českého letectví, obsahuje přes 278 letadel, z nichž je 12 letuschopných. Ve čtyřech krytých halách je umístěno 85 strojů, další jsou na venkovním prostranství a přibližně 155 jich je uloženo v depozitářích. Vystaveny jsou také letecké motory, části draků, letecká výzbroj a výstroj, uniformy, vyznamenání a další artefakty (sbírky obsahují přes 2200 předmětů).
Při přechodu mezi hangáry jsme znatelně zmokli a na některých místech jsme prošli i kalužemi, které se nedali obejít. Silný vítr nám obracel deštníky, ale i přesto jsme byli prohlídkou nadšeni a slíbili jsme si, že se příští rok jistě vrátíme. Po teplém obědě jsme se vydali na cestu domů, která proběhla v klidu.
Litoměřice – Zahrada Čech
I v letošním roce jsme na přání klientů navštívili 36. ročník nejnavštěvovanější zahradnické výstavy v České republice Zahrada Čech, která nabízí svým návštěvníkům tradičně bohatý sortiment pro zahrádkáře, chalupáře a kutily. Když jsme se sešli na vlakovém nádraží, bylo po dešti, tak jsme netušili jaké počasí nás bude čekat. Po příjezdu do Litoměřic se začalo vyjasňovat a v průběhu dne nám svítilo s jednou přeprškou i sluníčko. Při vstupu jsme si řekli, že si dáme rozchod a kde a v kolik hodin se sejdeme až budeme odcházet. Přesto jsme se drželi pospolu a společně i nakupovali. Postupně jsme si prošli celý areál a došli si i na teplý oběd. Součástí veletrhu je kulturní a doprovodný program, poseděli a poslechli jsme si Petra Bendeho s cimbálovou skupinou Grajciar - toto zvláštní spojení se nám moc líbilo a mělo celkově úspěch. Dále nám jako každý rok zazpívala Iva Hajnová a Petr Roth. Když se nám přiblížil čas odjezdu, tak jsme se na cestu ještě posilnili haluškami a pomalu došli až k nádraží a známým spojem odjeli směrem k domovu.
Josefovská pevnost
V tento slunečný podzimní den jsme navštívili pevnost v Josefově. Po příjezdu jsme zjistili, že další prohlídka bude až od 13-té hodiny, tak jsme se rozhodli, že si nejdříve dojdeme na oběd. S plnými žaludky jsme se přes park vrátili k pokladně pevnosti, kde jsme si na sluníčku počkali na průvodce, který přišel se zpožděním. Po úvodu jsme dostali zapálené kahany a vydali se do historie. Pevnost Josefov byla postavena v letech 1780 až 1787 z podnětu císaře Josefa II. Měla sloužit k ochraně zemských hranic proti vojenské strategii každé evropské armády. Projekt pevnosti zpracoval francouzský inženýr v habsburských službách generál Duhamel de Querlonde, který stavbu zpočátku také řídil. V případě obležení ji mělo bránit až 12 000 vojáků. Za 1. světové války byl v Josefově zřízen velký zajatecký tábor, kterým prošlo několik desítek tisíc Rusů, ale i Ukrajinců, Srbů, Italů aj. Během fašistické okupace byla v Josefově umístěna německá posádka a v letech 1968 - 1991 zde měla posádku sovětská armáda. Nynější pokračovatelkou vojenské tradice Josefova je nevelká posádka Armády ČR. Vstupní areál podzemních chodeb získal dnešní podobu v průběhu uplynulých dvaceti letech, většina oprav byla provedena dobrovolníky a nadšenci. Procházka po pěšinách na vnější straně hradebního příkopu umožní návštěvníkům pevnosti vytvořit si představu o uspořádání josefovských hradeb. Po ukončení prohlídky jsme měli domluvený nákup čerstvých klobásek u místního vyhlášeného řezníka, které jsme měli předem objednané. Časově nám to přesně vyšlo k odjezdu autobusu a těšili jsme se domů.
Hejnice – františkánský klášter
Na 3. října jsme měli naplánovanou prohlídku kláštera v Hejnicích. Když jsme odjížděli, padala mlha a to byla známka, že budeme mít hezký slunečný den. Po příjezdu do Liberce, kde jsme přesedali, se k nám přidala parta zdatnějších klientů s doprovodem z liberecké pobočky. V Hejnicích nám už krásně svítilo a hřálo sluníčko. Přesunuli jsme se ke klášteru na který byl úžasný pohled, prosluněný a v pozadí kopečky. V pokladně si nás vyzvedla průvodkyně a když jsme se usadili do lavic, podrobně nám vyprávěla legendu, která popisuje, jak údajně celý kostel vzniknul. Vypráví o chudém řemeslníkovi, sítaři a řešetáři, jehož manželka i dítě trpěly nevyléčitelnou nemocí. Jednou šel, jako obvykle, pro dřevo na práci a usnul pod třemi lípami. Ve snu se mu zdálo, že jsou zlaté a že na nich sedí anděl, který mu říkal, že je na zázračném místě. Řemeslník se tedy brzy vrátil se soškou a jeho manželka i dítě se zázračně uzdravily.
V první polovině 13. století byla lípa pokácena a na jejím místě se nechala vybudovat dřevěná kaplička, o pouhých pár let později byla přestavěna na kamennou. Kostelík ještě mnohokrát změnil svého majitele, postupně se z něj stával barokní klášter, který byl 5. ledna 2001 znovu vysvěcen, tentokrát vatikánským velvyslancem, arcibiskupem Giovannim Coppou. Po prohlídce jsme zamířili procházkou do lázeňského městečka Libverda, kde jsme chutně poobědvali. Původně jsme zamýšleli dojít až na Obří sud, ale po přehodnocení sil jsme dále nešli. Než nám jel zpáteční autobus do Hejnic, odkud jsme pokračovali opět vlakem, měli jsme čas navštívit cukrárnu. Po příjezdu do Liberce jsme se rozloučili s libereckou partou a přesedli do vlaku do Semil.
Nová Paka – Klenotnice drahých kamenů
Tento den jsme měli jet na rozhlednu v Roprachticích, ale počasí se prudce ochladilo, tak jsme se domluvili, že pojedeme na náhradní výlet a jelo se. Po příjezdu jsme zakoupili vstupenky a zaposlouchali jsme se do zajímavého výkladu. Expozice provede návštěvníky stručně celou geologickou minulostí a vývojem života na naší planetě s ukázkami nejvýznamnějších hornin a fosílií, typických pro jednotlivá období. Větší část expozice je pak zaměřena na období mladších prvohor, jejichž sedimenty vyplňují podkrkonošskou pánev. Je zde vystavena reprezentativní sbírka mladokarbonských zkřemenělých dřev, kterých je Novopacko světově uznávaným nalezištěm, fosilních ryb a jiné fauny a flóry. Další část expozice seznamuje zájemce s typickými podkrkonošskými vulkanity mladších prvohor, tzv. melafyry (mandlovci), a minerály, které se v nich nalézají. Expozice je ukázkou minerálů, pocházejících zejména z prvohorních vulkanitů podkrkonošské pánve a nalézaných v okolí Nové Paky. Záměrem této výstavy je především seznámit návštěvníky s různými druhy „polodrahokamů“ a jejich nalezišti, ale také s různými způsoby zpracování, od sběratelství po šperkařský průmysl. Své exempláře či výrobky zde rovněž vystavují soukromí sběratelé a šperkařské firmy, jejichž produkty je možné i zakoupit v přízemí budovy. Součástí expozice je sbírka medijních kreseb vzniklých do roku 1945, které vznikly při spiritistických seancích řadících se dnes do uměleckého směru l´art brut, umění v původním, tedy surovém stavu. Jde o největší sbírku tohoto druhu v České republice a řadící se mezi největší v Evropě. Ke každému výletu patří i návštěva restaurace s obědem a my jsme zvládli ještě i cukrárnu. Takže jsme si vážně dopřávali a při tom naplánovali další jarní návštěvu v Nové Pace – muzeum veteránů.
