Oblastní odbočka Semily

Výlet na Kozákov

Nedaleko Semil leží hora Kozákov, naleziště drahých kamenů, které zdobí nejeden chrám. Hora vysoká 744 m s Riegrovou chatou postavenou v roce 1928 a zrekonstruovanou v roce 2003. Cíl mnoha turistů ze širokého okolí pěšky po turistických cestách, na kolech v létě a v zimě na lyžích.

Za podzimního babího léta, kdy teplota dosáhla 26 stupňů, jsme se vydali na výlet. Jeli jsme autobusem do vesnice Komárov a dále pokračovali pěšky po silnici. Už v dáli jsme rozpoznali špičku rozhledny a obrysy chaty. Nespěchali jsme. Šli jsme pomalu, ohřívali se na sluníčku a kochali se pohledem na okolní krajinu. Čím výše jsme vystoupali, tím větší obzor se před námi odkrýval. Z pravé strany pohled na Semilsko a Krkonoše a z levé strany na Turnovsko, Český ráj a hrad Kost. Po příchodu k chatě jsme se šli nejdříve podívat na mládence, kteří z Kozákova létají padákem. Paragliding je zde hojně rozšířen a Kozákov poskytuje výborné podmínky pro létání. Velmi zblízka jsme pozorovali přípravu paraglidistů na let. Nejdříve si rozprostřou padák na zem, pečlivě ho urovnají a připraví, zapnou se do popruhů, rozeběhnou se ze svahu, padák se zvedne ze země, naplní vzduchem a najednou se odlepí od země a vznáší se nad krajinou. Musí to být krásný pocit takhle letět a pozorovat pod sebou dění na zemi a mít pocit volnosti.

Seděli jsme dlouho u kiosku při kávě na sluníčku a nikam se nám nechtělo z tohoto krásného místa s dalekým rozhledem na všechny strany.

Někteří z nás neodolali a vystoupali na 24 m vysokou rozhlednu, odkud byl překrásný pohled na Krkonoše se Sněžkou, Jizerské hory, Lužické hory, České středohoří, Český ráj a Trosky a Orlické hory. Dále na Semily, Turnov, okolní vesnice, dokonce i na stoupající dým z pardubické elektrárny. Byla vysoká viditelnost a vše bylo k rozpoznání.
Neradi jsme odcházeli z Kozákova. Pomalu jsme druhou stranou sešli do Záhoří, kde jsme počkali na autobus a vrátili jsme se do Semil.

Byl to jeden z překrásných výletů, na který se bude dlouho vzpomínat.

Zámek Opočno

Na poslední letošní výlet jsme se vydali na zámek v Opočně. Již cestou na zámek jsme potkávali sokolníky se svými miláčky. Po čtyřiačtyřicáté se na počátku října stalo kouzelné východočeské město Opočno na pár dnů domovem nejen českých sokolníků. Také letošního mezinárodního sokolnického setkání se zúčastnila řada hostů z Belgie, Holandska, Maďarska, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska a Velké Británie. Stejně jako předchozích ročníků se neúčastnili pouze sokolníci se svými dravci, ale také celá řada příznivců sokolnictví, fotografů a přátel sokolníků. Setkání bylo tradičně zahájeno na nádvoří opočenského zámku. Sokolníci i hosté se mohli zúčastnit troubené Svatohubertské mše v opočenském kostele, která zahájení předcházela. My jsme stihli pouze zahájení, jelikož jsme měli objednanou prohlídku a museli jsme odejít ke vstupu do zámku a začít s prohlídkou.

Hlavní budova zámku se skládá ze tří podlaží, arkádových lodžií, a ty jsou otevřené do nádvoří ve tvaru obdélníku. Zámek Opočno vás ohromí až neskutečně bohatou vybaveností historických interiérů. Josef II. Colloredo-Mansfeld tady shromažďoval africké a americké předměty, evropské a asijské zbraně či trofeje. Nechybí spousta obrazů a knihovna s přibližně 12 000 svazky. V interiéru zdobí schodiště zbraně s obrazy a najdete zde také kapli sv. Anny, která vznikla na začátku 18. století během přestavby zámku a prostupuje dvě patra. Korunovaci Panny Marie představuje freska umístěná v kopuli. Uvnitř je vidět plno maleb od neznámého autora.  K další lahůdce patří na Zámku Opočno Rytířský sál – zbrojnice. Nejstarší jsou tady dřevcové zbraně. Můžete si tady připomenout dobu husitských válek i čas mečů. Nechybí pušky, bodáky a plátová zbroj.  Kolem zámku se rozprostírá anglický park, kde nechybí vodopády a stavby v romantickém duchu jako koupadlo, čínský pavilon, mostky, uměle vyrobené orlí hnízdo a další menší stavby. Park jsme bohužel nenavštívili, hlad a hodina oběda nás dovedli do hotelu, kde jsme chutně poobědvali. Sytí a spokojení s vydařeným výletem jsme počkali příjezdu autobusu a vydali se na cestu k domovu.

Ozdravný pobyt v Lázních Kundratice

Pobyt v Lázních Kundratice se konečně uskutečnil a desátého října jsme mohli nastoupit na lázeňskou léčbu. Léčebný pobyt byl připravován s ohledem na volnou kapacitu v lázních už od dubna. Do nástupu se vše organizačně vyřešilo.

Určili se dvojice na pokojích a průvodci hůře vidícím členům, kteří se o ně po celou dobu budou starat a doprovázet je k procedurám. Po ubytování a lékařské prohlídce, kde nám naplánovali k načasování jednotlivé procedury, jsme absolvovali uvítací meduňkovou koupel. Od druhého dne už nastal normální lázeňský proces.

Poděkování si zaslouží průvodci hůře vidících členů, kteří se o ně vzorně starali a na které bylo velké spolehnutí. Zejména Jaroslava Ducháčová, která se starala o Radku Zítkovou a jejího psa Irisku, dále Anna Procházková, Kamila Hudská, Zuzana Podhajská, Jiří Večerník a dále děkujeme všem ostatním, kteří ochotně průvodce rádi zastoupili.
První dva dny nám počasí moc nepřálo, ale další dny se umoudřilo. Bylo chladněji a svítilo sluníčko. Hezkých chvilek jsme využívali ke společným vycházkám do okolí, návštěvě Osečné a místní cukrárny. Večer jsme si zašli do lázeňské restaurace, kde v pondělí, ve středu a v pátek hrála hudba k tanci. Nejvíce jsme využívali místní klubovnu k různým společenským hrám. Kdo zvládal, hrál karty, kanastu a prší. Dále jsme si dávali kvízové vědomostní otázky a různé vtipy. Nejvíce jsme se pobavili a nasmáli, poslední večer před odjezdem slovním fotbalem.

Odjížděli jsme s dobrým pocitem. Vykonali jsme něco pro své zdraví, poznali jsme nové prostředí a hlavně během týdne jsme si odpočinuli a užili si hodně zábavy. Odjížděli jsme spokojeni s tím, že pokud to bude možné, příští rok bychom jeli opět. Škoda, že tuto nabídku nevyužilo více členů.

Slovenské pirohy

K našemu prvnímu podzimnímu vaření jsme se sešli v klubovně ve čtvrtek 20. října v počtu deseti členů.

Chtěli jsme se naučit trochu netradiční recept, bezmasé slovenské pirohy plněné slaným tvarohem a polité osmaženou cibulkou na másle.

Nejprve jsme si upřesnili postup vaření, zadělali jsme těsto a smíchali tvaroh s vajíčky. Vyválené těsto jsme nejprve přehnuli v půlce a tím si naznačili kam pokládat tvarohové kopečky. Po naplnění jsme přikryli tvarohové kopečky druhou půlkou těsta a pomačkali těsto k sobě. Rádýlkem jsme nakrájeli pirožky plněné tvarohem ve tvaru čtverce a dali do vroucí osolené vody povařit. Po vyjmutí z vody jsme je smíchali s osmaženou cibulkou a rozdělili na talíře.

Všichni byli zvědaví, jak bude tento jednoduchý a prostý pokrm chutnat. Odcházeli jsme syti a spokojeni.

Bowling Sedmihorky

Rehabilitační středisko Dědina v Praze naplánovalo na konec října sanitární týden, a proto jsme po dohodě s klienty prohodili plánované akce vaření s bowlingem, aby se s námi mohli tréninku zúčastnit i Radka s Vláďou, kteří celoročně pobývají a pracují na Dědině. Tentokrát jsme věděli, že nás kromě hraní čekají i zvěřinové hody a těšili jsme se cestou na dobré a nevšední jídlo. Po příjezdu do Sedmihorek jsme se přemístili z nádraží do restaurace v Bowlingu, usadili se na předem rezervovaná místa a vybrali si z mnoha nabízených jídel. Když jsme si pochutnali na vybraných jídlech, rozdělili jsme se do družstev a pustili se do hraní. Na dvou drahách jsme se předháněli, kdo shodí více kuželek a komu se podaří shodit všech deset. Výsledky jednotlivců byly dosti rozdílné, ale nikomu to nevadilo, hlavně že jsme si všichni zahráli, vyzkoušeli různé techniky a pobavili se. S dobrým pocitem z našeho společného sportovního klání jsme se vrátili spokojeni domů.

Zvuková střelba v České Lípě

Probudili jsme se do mrazivého rána, nikomu z nás se nechtělo opouštět vyhřáté domovy (teploměr ukazoval -6 °C) a jít na vlakové nádraží. Měli jsme tento den v plánu návštěvu pobočky v České Lípě, kde jsme měli předem domluvené, že si vyzkoušíme střelbu ze zvukové pistole. Cestou jsme si představovali, jaké to asi bude. Nikdo z nás tuto hru neviděl. Při příjezdu na nádraží nás již očekávala Zuzka Chalupová a místní autobusovou dopravou nás dovezla na místo konání. Po vřelém přivítání a občerstvení jsme se nechali poučit o správném bezpečném používání pistole a začali jsme se střelbou. V prvním kole jsme si ještě nebyli střelbou jisti, ale v druhém kole už bylo znát, že jsme si střelbou jistější a v součtu bodů jsme se polepšili. Když jsme se všichni ve střelbě vystřídali a přiblížil se čas oběda, byli jsme pohoštěni párky a po jídle jsme si srdečně povídali, vyměňovali jsme si zkušenosti a vzpomínali na společné zážitky. Kdo chtěl, ten si šel ještě vyzkoušet hru zvanou showdown – takový pink ponk pro slepé. Čas se uchýlil ke konci a my jsme se museli chystat k odjezdu. Nechtělo se nám zvedat, ale nedalo se nic dělat. Po rozloučení nás Zuzka odvedla opět na zastávku autobusu a my už pokračovali samy. Dojeli jsme autobusem na vlakové nádraží, přestoupili do vlaku a pokračovali cestou k domovu. Byli jsme plni dojmů a konstatovali jsme, že bychom se měli scházet častěji a pořádat společné akce. Domluvili jsme se, že se na jaře sejdeme pro změnu v Semilech a naplánujeme společný výlet.

Zdravý pohyb v každém věku

Dne 16. listopadu proběhla v naší klubovně přednáška Mgr. Víta Coufala na velmi aktuální téma. Téma, které úzce souvisí s naším zrakovým postižením, téma, které nás všechny po vyslechnutí přednášky velmi zaujalo, a to Zdravý pohyb v každém věku. Mgr. Vít Coufal nás podrobně seznamoval s pohybem od dětství až po stáří. Počínaje dětstvím a mládím, kdy je člověk velmi pohyblivý a svižný, kdy mu žádný pohyb nevadí, až po střední věk, kdy nás občas už něco píchne a hlavně podrobně rozebral starší a starý věk. V tomto věku se převážně soustředil na pohyb s hendikepem, zejména se zrakovým postižením. Pokud nám zdravotní postižení dovolí, je dobré nevyhýbat se žádnému pohybu, hlavně chodit pomalým i svižným krokem, zúčastňovat se různých turistických výletů, protože chůze je pro tento věk zdravá. Dále nepodléhat psychice, zúčastňovat se různých společenských akcí, absolvovat kurzy a hlavně nevyhýbat se novinkám jako je například počítač. Přednáška je rozdělená na dvě části.

Zdravý pohyb v každém věku II. část.

Druhá část přednášky Mgr. Víta Coufala „Zdravý pohyb v každém věku“ pojednávala opět o pohybu. O zdravém pohybu, o vhodném výběru sportu pro seniory o tělesné stavbě a zvyšování kondici seniorů.

Ne všichni senioři jsou stejně zdatní. Každý je jiný, lišící se svoji tělesnou schránkou, svou pohyblivosti, mentalitou, nadanosti. Pomyslně jsou zařazeni do několika skupin:

Fit senioři, kteří jsou výkonní a vše zvládají, nezávislí – jsou stále funkční, jsou netrénovaní, nezvládají zátěž a chybí jim rezervy, křehcí senioři, kteří si častěji přivozují zranění, třeba pádem, závislí senioři, kteří jsou závislí na pomoci druhých a zcela nezávislí, kteří potřebují všestrannou péči. Proto je vhodné zamyslet se nad sebou a posílit smysl své existence, udržovat se v aktivním pohybu, zapojovat se do informovanosti kolem sebe, učit se novým věcem, protože „Kdo se neučí nové, je starý, bez ohledu na to, kolik mu je let.“

Sportem ku zdraví. Sport bychom měli vnímat jako pohyb, který nás nebude silně zatěžovat. Umět si dle svých sil vybrat, jaký provozovat, zhodnotit jeho klady a zápory. Je vhodné plavání – protahuje svalstvo, odlehčuje kloubům, ale zatěžuje krční páteř.

Cyklistika – zvyšuje kondici, je dobrá na kolenní klouby, ale zatěžuje páteř a kyčelní klouby. Běh – je přínosem pro kardiovaskulární nemoci, proti je destrukce kloubního aparátu. Pohyb je i jako prevence proti různým aspektům jako je obezita, snížená pohyblivost, práceneschopnost, stres, oslabení imunitního systému, kardiovaskulární nemoci, vysoký krevní tlak, diabetes typu II a osteoporóza.

Nejlépe je hodnocená chůze. Protože chůze je přirozená

nejzákladnější aktivita, která nás provází po celý život. Je to snadná realizace, připravenost kdykoliv, minimální riziko zranění, nízké opotřebení oporného aparátu. S chůzí můžeme začít kdykoliv a postupně si přidávat délku trasy. První tři dny normální chůze, další tři dny rychlejší chůze a tento styl opakovat při každém navýšení trasy.

Pro naše zdraví je také velmi dobrý pohyb s holemi „Nordic Walking,“ který při chůzí ulevuje zádům až o 8 kg, šetří klouby dolních končetin, posiluje svalstvo horní části těla, uvolňuje dýchací svaly. Je samozřejmé, že výška holí musí být správně nastavena.

Závěrem snad jen připomenout, že ať se dělá cokoliv, je to vždy pozitivní.

Vaření a vánoční besídka.

V rámci vaření v klubovně jsme tentokrát zvolili jednoduchý a známý recept. Recept, který zvládne a umí uvařit každá hospodyňka. Rajská omáčka s knedlíkem. Hovězí maso jsme předem uvařili a vývar použili na omáčku. Konečné fáze přípravy se ujaly naše velmi zručné členky – kuchařky, a za krátkou chvíli bylo menu hotovo. Rajská omáčka výborné chuti se podávala s knedlíkem, který pro nás připravila paní Marková a který neměl chybu. Zájemců o toto menu bylo celkem třináct, a i přesto zůstalo na přídavek.

Po úklidu kuchyně jsme se pustili společně do přípravy vánočního cukroví, abychom jej měli na společnou vánoční besídku.
Vánoční besídka proběhla 15. prosince odpoledne za účasti 18. členů odbočky. Besídka probíhala ve vánočně vyzdobené klubovně a v duchu Vánoc, kde byl každý naladěn na tu správnou notu. Popovídali jsme si o nastávajících svátcích, shonu kolem, o dárcích pro své blízké a zajištění klidu a pohody v rodinném kruhu.
Nezůstali jsme jenom u rozjímání, zahráli jsme si hru zvanou „Kufr“ (podle televizního pořadu) u které jsme se pobavili a zasmáli a samozřejmě naše oblíbené vědomostní kvizy na různá témata. Jako zlatý hřeb besídky byl podáván pravý nefalšovaný vánoční punč podle Magdaleny Dobromily Rettigové. Škoda, že někteří museli na autobus, protože nálada a zábava byla v tom správném směru. Popřáli jsme si hezké svátky, rodinnou pohodu, zdraví a štěstí v roce 2012 a hlavně abychom se v nastávajícím roce scházeli tak, jako doposud.