26. 8. 2013
červenec 2013
Zámek Hrubý Rohozec
V tento den jsme navštívili státní zámek Hrubý Rohozec, který je obklopen nevelkým anglickým parkem. Přes to, že jsme zde již v minulosti byli, jsme se dozvěděli další nové informace. Zámek nám nabídl prohlídku více jak třiceti bohatě zařízených místností, které dříve sloužily jako reprezentační a obytné pokoje příslušníků původem francouzské hraběcí rodiny Des Fours Walderode. Vybrali jsme si ze tří možností prohlížecí okruh historický. Po prohlídce jsme zjistili, že nám odtud jede vzápětí spoj do Semil, tak jsme se rozhodli, že pojedeme zpět a poobědváme společně v Semilech.
Rozhledna v Roprachticích
Na tento čtvrtek jsme měli původně dlouho dopředu plánovanou návštěvu Babiččina údolí, ale protože údolí bylo při záplavách pod vodou, prohlídku jsme odložili a vydali se raději v krásném počasí na rozhlednu. Turistickou rozhlednu, která svým vzhledem připomíná strážní věž s dřevěným ochozem, vystavěl v letech 2008 až 2009 na svém pozemku pan František Hubař. Rozhledna stojí na místě s dalekými rozhledy u obce Roprachtice na Semilsku a to v místě, kde dříve stávala triangulační věž. Své jméno – U borovice - získala po borovici, která stojí opodál u silnice mezi Roprachticemi a Příkrým. Rozhledna byla vystavěna dle plánů místní projektantky Věry Sůvové ve spolupráci s firmami z blízkého okolí. Samotný kámen byl přivezen ze Starých Hamrů z rušené řeznické ledárny a z dalších míst v nejbližším okolí. Vyhlídka se nabízí z výšky 13 metrů, dalších pět metrů tvoří ocelovo-dřevěný zastřešený ochoz. Zezdola k němu vede 70 schodů dřevěného točitého schodiště. Roprachtická rozhledna byla otevřena 17. listopadu 2009. Slavnostní otevření se konalo společně se vzpomínkovou akcí na 17. listopad 1989, kterou zorganizovalo občanské sdružení Cervus Semilensis. O rok později vyrostlo pod rozhlednou zázemí pro turisty v podobě malé roubenky. Když jsme se dostatečně pokochali pohledem po okolí přešli jsme k zastávce a autobusem přejeli do Vysokého nad Jizerou, kde jsme společně poobědvali a v místní cukrárně počkali na zpáteční spoj domů. Počasí nám neuvěřitelně přálo a přispělo ke krásnému prožitku z výletu.
Opékání u Jirky
Protože má Jirka výborné podmínky, domluvili se, že upečeme na kamnech sejkory. Jirka byl výborný hostitel, vše předem připravil a nakoupil suroviny. Jelikož se blížil čas oběda, tak jsme si hned po příchodu rozdělili práci a pustili se do loupání a strouhání brambor, vše bylo brzo připraveno a mohli jsme pustit do smažení, které bylo pro tolik strávníků nekonečné. Postupně se dostalo na každého a všichni jsme si moc pochutnali. Při hodování jsme se vesele bavili a zábava se dařila tak moc, že jsme si nechali ujet dva spoje domů a jeli až tím dalším. Všichni jsme se shodli na tom, že si to na podzim ještě zopakujeme.
Kavárna POTMĚ v Praze
Jen málokdo má skutečnou představu o slepotě. Jak vypadá svět bez světla, barev, ve kterém se nemůžete spolehnout na své oči? Je chudší nebo je jen jiný? Představte si, že už nikdy neuvidíte své blízké, nepřečtete noviny, zabloudíte na ulici a nebudete vědět, koho se zeptat. Žijeme ve světě zaměřeném na vizuální informace, možná proto nám ztráta zraku nahání takový strach. V Kavárně POTMĚ se setkáte s lidmi, kteří vás přesvědčí, že život ztrátou zraku rozhodně nekončí. Noviny čtou na počítači s hlasovým výstupem, filmy sledují s komentářem scén, do zaměstnání se pohybují s pomocí bílé hole a vodícího psa. Mají stejné radosti, starosti a touhy jako vidící lidé, jen je pro ně těžší některé z nich naplnit. Když jim pomůžeme, dokáží neuvěřitelné věci. Kavárna vám nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do světa nevidomých. Ve zcela zatemněném prostoru se o vás postará sehraný tým 12 nevidomých číšníků, barmanů, průvodců a hostesek. Dovedou vás ke stolu, připraví vám vyhlášenou černočernou kávu a vy si budete moci vyzkoušet, jaké to je vnímat svět bez pomoci jednoho z nejdůležitějších lidských smyslů - zraku. Originální projekt vznikl, aby představil nevidomé jinak. Je místem, kde se role vidících a nevidících na chvíli vymění. Místem, kde se můžete s plnou důvěrou spolehnout na umění lidí, kteří se ve tmě pohybují s nebývalou lehkostí a je pro ně každodenní samozřejmostí. Naše návštěva pro nás byla nevšední a nezapomenutelný, silný zážitek s milou obsluhou a je to originální způsob jak podpořit nevidomé.
Válcový mlýn a Muzeum v Železnici
Navštívili jsme kompletně zařízený válcový mlýn ve čtyřpodlažní budově. Přízemní mlýn zakoupil v roce 1938 Oldřich Prášil, provedl nástavbu dalších podlaží a vybavil novými stroji. Tento mlýn byl v provozu do roku 1981 a byl jediným zemědělským (menším) mlýnem ve Východočeském kraji, kde se mlelo. Ostatní mlýny byly zrušeny. Není mnoho těch, kteří viděli kompletní válcový mlýn. Doporučujeme shlédnutí této jedinečné památky a připomenutí si fortelné práce sekerníků, umu strojařů a hlavně mlynářů. Ujal se nás sám pan Prášil a provedl nás s podrobným výkladem celou budovou a spoustu součástí nám dal ohmatat.
Poté jsme si po domluvě zašli na oběd a posilněni se vydali k muzeu. Muzeum které jsme navštívili nese v názvu jméno „vlastivědné“ a naplňuje tak odkaz jeho prvního ředitele, učitele Václava Kozáka, uchovat památky na život našich předků. A tak jsme mohli obdivovat jednoduché a účelné předměty denní potřeby, vybavení domácností, nádherně malované skříně či památky na cechovní život v Železnici. Kupecký krám je součástí hlavní budovy muzea, která dříve patřila obchodníkovi Tvrzskému. V místnosti jsou zachovalé původní kupecké regály a pult. Vystaveny zde jsou předměty denní potřeby a řemeslné nástroje z minulého století. Je zde také velká sbírka polodrahokamů, které se nacházejí v okolí Železnice. Součástí prohlídky je i poslech orchestrionu, který jsme si samozřejmě poslechli. Spokojeni s krásně prožitým dnem jsme se vydali na cestu domů.
