Právní poradna SONS
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 06/2015
V dnešním článku se budeme zaobírat pouze jedním tématem, které však považuji za záležitost dosti aktuální. Jde o smluvní zastoupení, známé pod pojmem udělování plné moci. Vzhledem ke zvyšování frekvence otázek s plnou mocí souvisejících, jež v poradně v poslední době registrujeme, se budu této záležitosti věnovat celkem zevrubně.
Zastoupení
Dotaz: „Jak mohu odvolat plnou moc, kterou jsem udělil určité společnosti, aby mě zastupovala při jednání s Úřadem práce?“
Problematiku udělení plné moci, resp. zastupování jedné osoby osobou jinou upravuje občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., dále „NOZ“) v ustanoveních § 436 a následujících.
V případě tohoto dotazu se bude jednat o zastoupení přímé a smluvní.
Zastoupení přímé znamená, že zastupující osoba bude jednat jménem zastupovaného a na jeho účet. Smlouvu o zastoupení nazýváme obvykle (ačkoliv ne zcela přesně) plnou mocí. Plná moc je jednostranným úkonem, jímž jedna osoba zmocňuje druhou k určitým jednáním. Tímto úkonem se pak zástupce prokazuje třetí straně, s níž jedná.
Smluvními stranami jsou zmocnitel (ten, kdo je zastupován) a zmocněnec (ten, kdo zastupuje).
Vzhledem k tomu, že jednání s Úřadem práce bude patrně vždy vyžadovat nějaký úkon v písemné formě, platí, že i plná moc musí mít písemnou formu. Opatření plné moci ověřenými podpisy je pak vyžadováno jen ve výjimečných případech, stanoví-li tak zákon nebo soud, jde např. o zastupování při uzavírání sňatku.
V písemné plné moci zmocněnec stanoví zmocniteli rozsah tzv. zástupčího oprávnění, tedy určení právních jednání, při nichž má zmocněnec zmocnitele zastupovat. Zároveň je v této listině možné stanovit omezení, kdy by již zmocněnec za zmocnitele jednat neměl, např. je možné stanovit, že zmocnitel se zmocňuje k jednáním souvisejícím s prvostupňovým řízením o určité záležitosti, ovšem o uplatnění či vzdání se podání opravného prostředku (např. odvolání) rozhodne a jednat bude zmocněnec již samostatně.
S jistou nadsázkou můžeme říci, že se stalo módou mezi zrakově postiženými, nechat se v některých správních řízeních zastupovat nikoliv jinou fyzickou osobou, nýbrž osobou právnickou. To občanský zákoník umožňuje. Je stanoveno, že za právnickou osobu by jako zmocněnec měl vystupovat statutární orgán (např. u s.r.o. jednatel), ale je možné, aby statutární orgán zastupováním pověřil i jinou osobu.
Než přikročíme k popisu způsobu, jak lze plnou moc odvolat, podívejme se na to, jak občanský zákoník řeší tzv. exces, tedy situaci, kdy zmocnitel překročí rozsah zástupčího oprávnění, neboli jedná nad to, k čemu byl zplnomocněn. Nejdříve cituji ustanovení § 446 NOZ:
„Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.“
Pojďme si toto ustanovení vysvětlit na již uvedeném příkladu, kdy půjde o spor zmocněnce a zmocnitele o platnost vzdání se odvolání v určitém řízení. Aby mohl zmocnitel postup zmocněnce spočívající ve vzdání se možnosti odvolat zneplatnit, bude vhodné, aby v plné moci bylo jasně uvedeno, že v této věci plná moc není udělena. Pokud totiž bude v plné moci stanoveno např. to, že se zmocnitel zmocňuje zastupovat zmocněnce při všech úkonech souvisejících se správním řízením např. o příspěvku na zvláštní pomůcku, pak z toho jistě plyne i oprávnění zmocněnce vzdát se za zmocnitele práva na odvolání.
Předpokládejme však, že v plné moci takové omezení zmocnění stanoveno bylo, pak se jednoznačně jedná o exces. V tomto případě by se měl již sám Úřad práce z plné moci, která mu musela být zmocněncem na začátku řízení prokázána, dozvědět, že se jedná o překročení rozsahu zástupčího oprávnění; ale i kdyby to Úřad práce sám v úvahu nevzal, má zmocnitel možnost bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, oznámit Úřadu práce, že toto jednání neschvaluje a bude mít možnost odvolání sám podat.
Odvolání plné moci
Konečně se již dostáváme k odpovědi na dotaz citovaný v úvodu, tedy k možnosti odvolat zmocnění. Ustanovení § 448 odst. 1 NOZ říká, že:
„Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví.“
Tedy zmocnění k jednání v určitém správním řízení, které se stalo naším modelovým příkladem, zanikne samo osobě vydáním rozhodnutí, jež nabude právní moci.
Dalším způsobem zániku smluvního zastoupení je odvolání zmocnitele nebo výpověď zmocněnce.
Odvolání plné moci je třeba oznámit zmocněnci, ale je vhodné je oznámit i třetí osobě, které se záležitost týká, ať už jde o Úřad práce nebo např. o pohřební ústav, pokud bychom se nechali zastupovat třeba v záležitostech týkajících se obstarání posledního rozloučení se zesnulým.
Za zmínku ještě rozhodně stojí ustanovení § 448 odst. 2:
„Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.“
Z tohoto ustanovení plyne, že pokud bychom odvolání plné moci oznámili byť třeba jen ústně Úřadu práce a až pak odvolání sdělili zmocněnci, neměla by mezitím učiněná jednání zmocněnce s ÚP mít právní význam.
Zákon sice nevyžaduje pro odvolání plné moci písemnou formu, ovšem lze rozhodně doporučit, aby tam, kde došlo k udělení písemné plné moci, došlo i k jejímu odvolání v písemné formě.
V souvislosti s odvoláním plné moci ze strany zmocnitele, které vede k zániku zastoupení, ještě upozorním na důvody vedoucí k odvolání. Nejsou-li mezi zmocnitelem a zmocněncem důvody k odvolání nijak specifikovány, pak jednoznačně platí, že k odvolání může dojít bez uvedení důvodů. Jsou-li ovšem důvody odvolání v dohodě (obvykle v plné moci) stanoveny, pak by mělo dojít k odvolání právě jen ze stanovených důvodů, ledaže by existovaly slovy zákona důvody závažné, pro které by bylo možné plnou moc odvolat. Vzhledem k této dosti složité konstrukci důrazně doporučuji, aby zmocnitel nepřistupoval na stanovení důvodů k odvolání plné moci a ponechal si tak v rukou možnost plnou moc odvolat kdykoliv a bez uvedení důvodů.
Závěr
Na závěr si tedy dovolím konstatovat, že ačkoliv může být udělení plné moci rozumným opatřením, které zmocniteli může ušetřit určitou námahu s vyřizováním rozmanitých záležitostí, je vždy velmi dobré uvážit, komu, v jakých záležitostech a v jakém rozsahu plnou moc uděluji a zda osoba (lhostejno, jde-li o osobu fyzickou nebo právnickou) nemůže mít v záležitosti, které se zplnomocnění týká, zájmy kolidující se zájmy zmocnitelovými. Rozhodně mějme na paměti, že udělením plné moci jiné osobě mohu získat výhodu v podobě odpadnutí nutnosti řešit samostatně určité záležitosti, zároveň tím částečně ztrácím nad týmiž záležitostmi kontrolu.
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
**************************************
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 05/2015
V letošním pátém příspěvku rubriky z naší poradny najdete odpovědi na dva dotazy, s nimiž se na nás v nedávné době obrátili naši klienti.
Odpověď na první z nich poslouží k plnění slibu pozvolného seznamování s obsahem nového občanského zákoníku, týká se smlouvy o úschově. Druhý dotaz souvisí s piktogramy znázorňujícími druh zdravotního postižení držitele průkazu osoby se zdravotním postižením.
Smlouva o úschově
Dotaz: „Poprosila mě kamarádka, zda by si u mě v bytě mohla na měsíc nechat nějaké věci (šlo o krabice s knihami a asi dva kusy staršího nábytku). Dovolila jsem jí to s tím, že si věci do měsíce vyzvedne. Ale nestalo se tak. Řekla jsem kamarádce, že jí mohu věci uschovat maximálně ještě o jeden měsíc déle, ale pak si je už rozhodně musí vyzvednout. Vše nasvědčuje tomu, že ani v nové lhůtě k vyzvednutí nedojde. Mohu pak kamarádčiny věci třeba vyhodit, nehrozí mi nějaký postih? Nebo jak mám s věcmi naložit?“
Jak již bylo prozrazeno v titulku nad dotazem, mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úschově. Pojďme si před zodpovězením dotazu tento typ smlouvy blíže představit.
K platnosti smlouvy o úschově není třeba, aby byla uzavřena v písemné formě.
Klientka, která se na naši poradnu obrátila, se nazývá schovatelem, kamarádka, jejíž věci schovatelka opatruje, je pak uschovatelem. Povinností schovatele je věc opatrovat, a to způsobem, který si s uschovatelem dohodli. Pokud k žádné bližší specifikaci způsobu opatrování nedošlo, pak věci schovatel opatruje tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věcí a jeho možnostem, aby na převzatých věcech nevznikla škoda.
Z toho tedy plyne, že by např. nebylo vhodné, aby klientka nechala kamarádčiny krabice s knihami a nábytek na balkóně, kde na ně může pršet, ale zároveň určitě postačí, když vše bude uloženo v nějaké místnosti a nebude přitom nutné, aby z věcí schovatelka denně stírala prach.
Zajímavou otázkou by pak bylo, zda může klientka např. bude-li uloženou věcí i postel, tuto po dobu uložení používat. Pokud by ji užívala, nejednalo by se alespoň co se tohoto kusu nábytku týče, o úschovu, ale o tzv. výpůjčku, kterou si představíme v jiném článku.
Po uplynutí dohodnuté doby má schovatel vrátit věc i s tím, co k věci přibylo. Kdyby tedy mezi uloženými „věcmi“ byla např. kočka, které by se v době úschovy narodila koťata, patřila by koťata uschovateli (tedy kamarádce naší klientky).
Schovatel je povinen věc opatrovat po dohodnutou dobu, uschovatel ji však může kdykoliv během úschovy chtít vrátit. Zkrácení doby ze strany schovatele je možné jen tehdy, pokud by ji pro nepředvídatelnou okolnost nemohl bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.
Pokud by si uschovatel se schovatelem nedohodli konkrétní dobu úschovy, může schovatel věc kdykoliv vrátit a uschovatel si ji kdykoliv vyzvednout.
Dohoda o odměně pro schovatele závisí na vůli stran, pokud k žádné dohodě v tomto směru nedošlo, odměna schovateli nenáleží.
Kdyby musel schovatel během úschovy vynaložit na zachování věcí nějaké náklady, pak je povinen je uschovatel schovateli nahradit. Přidržíme-li se příkladu s kočkou, byl by uschovatel povinen schovateli zaplatit veškeré náklady na krmivo a jinou nezbytnou péči.
Pokud by schovatel způsobil na uschovaných věcech nějakou škodu, pak by za ni odpovídal, ale za škodu, která by vznikla bez jeho zavinění schovatel neodpovídá. Výjimkou by byla situace, kdyby schovatel uschovatelovy věci užíval, jak jsme popsali v příkladu s postelí, nebo kdyby dal věci bez souhlasu uschovatele do úschovy třetí osobě. V těchto případech by schovatel odpovídal i za nahodilou škodu. Požadavky na náhradu škody, náhradu nákladů nebo úplatu, byla-li sjednána, je třeba uplatnit nejpozději do tří měsíců od vrácení věci, poté může druhá strana namítnout jejich promlčení.
Takto jsme si popsali to nejpodstatnější, co nový občanský zákoník ke smlouvě o úschově říká.
Pro zodpovězení dotazu naší klientky musíme sáhnout k obecnějším ustanovením. Odmítá-li uschovatel věc převzít v dohodnutém termínu, ocitá se v postavení věřitele v prodlení, jak je upraveno v ustanovení § 1975:
„Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.“
A toto prodlení věřitele (kamarádky, která si po dodatečné prodloužené lhůtě odmítá věc vyzvednout) umožňuje naší klientce od smlouvy odstoupit, protože zde se již nepochybně jedná o porušení smlouvy podstatným způsobem.
Takovéto odstoupení od smlouvy je samozřejmě
zapotřebí kamarádce oznámit. V souladu s ustanovením § 2005 odst.1:
„Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran...“
V tom případě již naše klientka přestává být vázána povinnostmi schovatele o věci řádně pečovat a odmítá-li si je kamarádka odvézt, může je např. i vyhodit. Šlo-li by o věci vzácnější, než o které šlo v našem dotazu, mohlo by být vhodným řešením zejména náhradní splnění formou soudní úschovy na náklady kamarádky, jak je upraveno v ustanovení § 1953.
Symboly druhů zdravotního postižení v průkazu osoby se zdravotním postižením
Dotaz: „Jsem nevidomý vozíčkář. O který z piktogramů pro mě bude výhodnější při nadcházející výměně průkazů požádat? O piktogram nevidomého, nebo o piktogram osoby s postižením pohybového ústrojí a nebo budu moci mít piktogramy oba?“
Ke zodpovězení tohoto dotazu stačilo nahlédnout do zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (z. č. 329/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon v ustanovení § 34a odst. 1 upravuje, co vše průkaz osoby se zdravotním postižením obsahuje. Pod písmenem h) je uvedeno toto:
„h) označení druhu průkazu osoby se zdravotním postižením, popřípadě doplněné o symbol označení osoby s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo osoby hluchoslepé anebo osoby úplně nebo prakticky nevidomé, pokud osoba o označení průkazu tímto symbolem požádá při podání žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením nebo při podání žádosti o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením,“.
Již z tohoto ustanovení tedy plyne, že neexistuje žádné označení osoby užívající vozík ani osoby s postižením pohybového aparátu. Proto i nevidomému vozíčkáři můžeme doporučit, aby si do průkazu nechal umístit označení osoby úplně nebo prakticky nevidomé, díky němuž, jak v této rubrice uvádím opakovaně, může získat bezplatnou jízdenku pro průvodce nevidomého v mezinárodní železniční dopravě.
Existenci pouze tří typů piktogramů v nových průkazech pak dosvědčuje i prováděcí vyhláška k citovanému zákonu (vyhl. č. 388/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v jejíž příloze č. 3 jsou symboly vyobrazeny.
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
*************************
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 04/2015
Tentokrát si dovolím pravidelný článek ze Sociálně právní poradny SONS-Praha koncipovat poněkud odlišně; popíši dvě události, kterých jsem se zúčastnil a které sice samy o sobě nepřinesou jistě žádnou převratnou změnu, nicméně si z nich můžete udělat určitý obrázek o tom, jak se SONS, resp. další osobností z hnutí nevidomých a slabozrakých staví ke dvěma důležitým tematům. Dvě události, o nichž budu dále referovat, se týkaly
a) právního jednání nevidomých v písemné formě a
b) příspěvku na péči.
Ad a) – Prezentace postoje SONS k příspěvku na péči
SONS byla oslovena členkou Poslanecké sněmovny Ing. Radkou Maxovou, poslankyní hnutí ANO2011, prostřednictvím ředitelky Sociální Inkluze, z. ú. Štěpánky Vajnerové, abychom se zúčastnili semináře věnovaného příspěvku na péči. Naší organizaci byl určen desetiminutový časový prostor, v němž jsme měli vyjádřit výhrady a další představy o této dávce.
V první části semináře přednesli své příspěvky představitelé státní správy (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřadu práce ČR, Lékařské posudkové služby), ve druhé části pak zástupci dalších skupin, jichž se z různých důvodů příspěvek na péči týká (praktičtí lékaři, organizace osob se zdravotním postižením atd.).
Naši organizaci krátce představil prezident SONS Mgr. Václav Polášek.
Konstatoval, že SONS zastupuje zájmy zrakově postižených ČR, jsme spolkem s širokou členskou základnou, máme oblastní odbočky ve více než 70 městech ČR.
SONS z velmi vážných důvodů není členskou organizací NRZP.
Za obrovský problém považujeme vysokou nezaměstnanost zrakově postižených (dále „ZP“), sami zaměstnáváme desítky osob se ZP na chráněných pracovních místech.
Zbytek velmi omezeného času využil Mgr. Luboš Zajíc k prezentaci následujících čtyřech Bodů:
1. Koncepce příspěvku na péči (dále „PnP“)
Od počátku mají ZP určitý problém s koncepcí této dávky. Odráží se již v jejím názvu; nevidomí nepotřebují na prvním místě péči, spíše snad pomoc.
Zrakové postižení s sebou nese kromě nutnosti pomoci jiných osob zvýšené náklady na vykonávání mnohých činností, z nichž zdaleka ne všechny lze zařadit pod sociální služby, navigace, mytí oken, počítačový kurz, pomoc s administrativou zaměstnaným ZP, zpřístupnění písemných materiálu, náklady na péči o vodicího psa, atd.
2. Posuzování závislosti
Jsme přesvědčeni, že z hlediska zrakově postižených je daleko objektivnějším kritériem stupeň zrakového postižení stanovený lékařským posudkem. Příliš nevěříme v možnost objektivního individuálního posuzování založeného na sociálním šetření. Sociální šetření by mělo mít spíše zpřesňující význam, posouzení některých hraničních případů, klasifikace nároku u zrakově postižených by však měla být odvozována od stupně zrakového postižení.
Problémem je i trvání zákona na „každodenní“ pomoci. Neadekvátní je tento požadavek rozhodně v I. a II. stupni PnP. Mnoho činností, při nichž potřebují ZP pomoc, není třeba vykonávat každodenně, nakoupit, roztřídit potraviny, připravit stravu, naučit se zvládnout samostatně procházet nějakou trasu, pomoci s korespondencí, s úklidem atp. Poskytnutí pomoci je možné i v delších časových intervalech, což nijak nesnižuje její intenzitu ani výši odměny pomáhajícím, tedy ani potřebnou výši příspěvku. Přesto to zákon dnes neumožňuje.
3. Výše PnP
Kromě nevidomých má většina zrakově postižených nárok na PnP v I. stupni. Pokles tohoto stupně z 2000 Kč na 800 Kč byl citelný. U tohoto stupně bychom nárůst považovali za velmi potřebný, u všech stupňů by měl být PnP navázán na vývoj inflace. Rozhodně nesouhlasíme s oddělováním výší PnP ve prospěch preferování péče registrovaných poskytovatelů oproti tzv. neformální péči.
Podpora neformální pomoci je nakonec pro státní rozpočet ekonomicky výhodnější.
4. Využívání PnP
Krokem špatným směrem bylo uzákonění institutu asistenta sociální péče. Nutnost písemné smlouvy v některých případech znemožňuje užití příspěvku na skutečně poskytovanou pomoc. Lidé (sousedé, známí) jsou ochotni nevidomým pomoci, přijmout za to nějakou neformální odměnu „dárek“, ale pokud mají sepisovat smlouvu, v níž se zavazují k pravidelnému poskytování pomoci, jejich ochota klesá k nule.
Mělo by být ponecháno na příjemcích, jak s příspěvkem naloží. Ke zneužití příspěvku v některých případech dojít mohlo, ale tato zneužití byla politicky zneužita až k místy demagogické argumentaci ve prospěch vyšší kontroly, ale hlavně dalšího zbyrokratizování poskytování dávky.
Závěrečné dojmy z prezentace
Jsme rádi, že jsme dostali prostor k prezentaci našeho stanoviska. Ovšem zdravotně postižení jsou jen velmi malou skupinou osob, které příspěvek pobírají, většina prostředků jde na pomoc seniorům. Zrakově postižení jsou ještě další velmi malou částečkou ze skupiny zdravotně postižených. Každá ze skupin má určitou představu o tom, jak by dávka měla být nadále koncipována, nalezení řešení vyhovujícího všem je téměř nemožné.
Ad b) – Právní jednání nevidomých v písemné formě
Mnozí z vás jste jistě zaznamenali nález Ústavního soudu České republiky vydaný 2. dubna 2014, který se zabýval ústavní stížností nevidomých manželů domáhajících se zneplatnění jejich podpisu na úvěrové smlouvě. Tento soudní verdikt vyvolal v našich kruzích poměrně živé ohlasy, jedním z nich bylo i stanovisko SONS.
V tomto stanovisku bylo konstatováno, že soudní verdikt chápeme jako potvrzení toho, že základy současné právní úpravy spočívající na platnosti podpisu nevidomých za splnění zákonem daných podmínek jsou správné a neotřesitelné. Dávají nevidomým možnost svobodně právně jednat, přitom jim současně umožňují samostatně a odpovědně zvolit způsob, jakým se seznámí s obsahem listin, jež podepisují. Dojde-li k prokázanému nesouladu vůle jednajících např. podvodem jiné osoby, pak zde existuje možnost dovolat se spravedlnosti soudní cestou.
Toto dění se stalo jedním z hlavních impulzů, který nás přivedl k záměru uspořádat na půdě SONS setkání osobností hnutí nevidomých, které by prodiskutovaly současný stav, a to jak z hlediska platné legislativní úpravy, tak z pohledu její aplikace v praxi.
K takovému setkání došlo 2. března t.r. Sešlo se 15 účastníků, kteří formou panelové diskuse strávili nad tématem právního jednání nevidomých v písemné formě 180 minut plných zajímavých diskusních příspěvků.
Všichni účastníci dostali ještě předem k prostudování několik materiálů. Šlo o aktuální legislativní úpravu podpisového práva nevidomých v několika základních tuzemských právních předpisech, dále předmětný nález Ústavního soudu a stručný přehled postojů k totožné problematice v evropských zemích.
Hlavní příspěvky si připravili Štefan Čulík, Pavel Ptáčník, Rudolf Volejník a Luboš Zajíc. Po vystoupení hlavních panelistů proběhla zajímavá diskuse všech zúčastněných. Diskuse nakonec vyústila v nalezení konsensu v následujících bodech:
1. Nepovažujeme za potřebné měnit současnou platnou legislativu, až na jednu výjimku, kterou popíšeme níže.
Podpis nevidomé osoby je platný stejně jako podpis kohokoliv jiného. Před podpisem se však nevidomý musí být schopen seznámit s obsahem listiny, a to buď prostřednictvím speciálních pomůcek nebo osoby, kterou si nevidomý sám zvolí, zároveň musí být schopen listinu vlastnoručně podepsat. Odpovědnost za způsob, jakým se nevidomý s obsahem listiny seznámí, však leží zcela na něm.
Pokud nevidomý není schopen listinu vlastnoručně podepsat, pak před dvěma přítomnými svědky učiní na listinu vlastní znamení, oba svědci listinu podepíší a jeden z nich připojí jméno jednajícího.
2. Zásadní výhradu, kterou již SONS již několikrát (zatím bezúspěšně) uplatňovala, máme k současné úpravě pořizování poslední vůle nevidomými formou veřejné listiny, tedy obvykle formou notářského zápisu. Bude-li zde notář trvat na přítomnosti tří svědků, s největší pravděpodobností bude jednat v souladu se současnou úpravou. Ta je však v tomto případě zcela nesmyslná, namísto proklamované ochrany nevidomých jim v tomto případě pořizování poslední vůle výrazně znesnadňuje. Rozhodne-li se nevidomý vynaložit nezcela zanedbatelné prostředky na sepsání své poslední vůle notářem, jistě již nestojí o to, aby další tři svědci věděli, jak se svým majetkem chce naložit.
3. Účastníci panelové diskuse dále konstatovali, že vnímají, že v komunitě nevidomých existuje určitá skupina osob, které z důvodů nejen svého zrakového postižení, ale různých dalších, mohou pociťovat určitý deficit informací, které by mohly přispět k získání vyšší jistoty při písemném právním jednání. Proto bylo doporučeno, aby SONS vypracovala určitý návod, jak při podepisování postupovat, čeho se naopak vyvarovat, jaká praktická opatření se jiným nevidomým osvědčila, atp.
Přípravou tohoto materiálu se tedy budeme vážně zabývat.
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
*************************
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 3/2015
V následujícím článku najdete stručný a snad i jasný přehled slev z daně z příjmů, které přináší § 35b a příslušného právního předpisu a které souvisejí (i když ne všechny) se zdravotním postižením.
V druhé části článku Vás čeká dokončení miniseriálu věnovaného okruhu jiných důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance.
Vybrané slevy z daně
Opět s neochvějnou pravidelností nastalo období, kdy se mnoho z nás musí zabývat svými daňovými záležitostmi; proto si stejně jako v loňském roce pojďme (tentokrát ve stručnější podobě) připomenout slevy z daně, které přináší § 35 ba zákona o daních z příjmu (zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Kromě notoricky známých slev nám zákon umožňuje – a to už i za rok 2014 – uplatnit i jednu slevu úplně novou. Najdeme ji sice v odstavci 1 až pod písmenem g), ale vzhledem k její novosti s ní začněme. Jde o slevu „za umístění dítěte“, které se začalo velmi rychle přezdívat „školkovné“.
V ustanovení § 35bb najdeme vysvětlení, co se slevou za umístění dítěte myslí.
Jde o slevu odpovídající výši výdajů, které poplatník prokazatelně vynaložil na umístění vyživovaného dítěte v zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy. Slevu může uplatnit pouze ten poplatník, který žije s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Slevu může na jedno dítě uplatnit pouze jeden poplatník. Limitní výší, o niž lze daň na jedno vyživované dítě snížit, je výše minimální mzdy, za rok 2014 tedy jde o částku 7500 Kč. Poplatník vyživující dvě děti tedy může uplatnit slevu z daně až ve výši 15000 Kč. Do výdajů za umístění dítěte však nelze započítat tzv. stravné.
Slevu si může uplatnit poplatník podávající zúčtování k dani (tedy zaměstnanec, za něhož zúčtování podává zaměstnavatel), taktéž osoba podávající klasické daňové přiznání (tedy obvykle osoba samostatně výdělečně činná, zaměstnanec s více zaměstnáními a další). Pro uplatnění této slevy bude třeba doložit potvrzení o výši vynaložených výdajů. Toto potvrzení vydá zařízení předškolní péče, které dítě navštěvuje.
Nyní si zrekapitulujme již z loňského článku na toto téma známé možnosti slev, o něž lze vypočítanou daň snížit.
a) základní sleva ve výši 24 840 Kč na poplatníka, v tomto roce již tedy uplatňují všichni bez výjimek, včetně starobních důchodců;
b) sleva opět ve výši 24 840 Kč na manželku či manžela žijící s daňovým poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud tento manžel či manželka nemá vlastní příjem přesahující částku 68 000 Kč za zdaňovací období. Tato sleva se zdvojnásobuje, pokud je manžel či manželka držitelem průkazu ZTP/P. Ovšem pozor, zákon vyjmenovává mnoho příjmů, které se do příjmu manžela či manželky nezapočítávají (dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči atd.), ale dávky z důchodového pojištění (invalidní i starobní důchod) se do těchto příjmů rozhodně započítávají;
c) základní sleva na invaliditu ve výši 2 520 Kč - pro poživatele invalidního důchodu prvního nebo druhého stupně;
d) rozšířená sleva na invaliditu ve výši 5 040 Kč – pro poživatele invalidního důchodu třetího stupně;
U obou slev na invaliditu nárok na slevu trvá i tehdy, pokud poplatník nepobírá invalidní důchod z důvodu přechodu na důchod starobní. U rozšířené slevy na invaliditu nárok trvá i tehdy, pokud poplatníkovi nevznikne nárok na invalidní důchod třetího stupně např. proto, že nesplní potřebnou dobu pojištění, ale jeho zdravotní postižení invaliditu III. stupně odůvodňuje;
e) sleva na držitele průkazu ZTP/P – ve výši 16 140 Kč;
f) sleva na studenta ve výši 4 020 Kč pro poplatníka, který se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to do věku 26 let, v případě prezenčního studia v doktorském vysokoškolském studijním programu až do věku 28 let.
Pokud by nárok na výše uvedené slevy netrval po celé zdaňovací období, uplatňuje se sleva ve výši 1/12 za ty měsíce, v nichž byly podmínky slev splněny na začátku měsíce.
Jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance – závěr
Na třetí část našeho miniseriálu této rubriky, v němž procházíme popisem různých situací, které nařízení vlády č. 590/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zařazuje do okruhu jiných osobních důležitých překážek v práci, nám zbyly dvě situace. Jde o přestěhování a vyhledání nového zaměstnání.
Přestěhování
Tuto překážku najdeme v nařízení pod bodem 10, a to v tomto znění:
„Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 2 dny při přestěhování zaměstnance, který má vlastní bytové zařízení; jde-li o přestěhování v zájmu zaměstnavatele, poskytne se pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu.“
O přestěhování v zájmu zaměstnavatele by šlo např. tehdy, kdyby nastupoval do pracovního poměru školník, pro jehož výkon práce by mu byl poskytován školnický byt v místě školy apod.
Vyhledání nového zaměstnání
„Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu před skončením pracovního poměru se poskytne na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 půlden v týdnu, po dobu odpovídající výpovědní době v délce dvou měsíců. Ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu před skončením pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, nebo dohodou z týchž důvodů. Pracovní volno je možné se souhlasem zaměstnavatele slučovat.“
Z dikce tohoto ustanovení tedy plyne, že volno na vyhledání nového zaměstnání nemá po zaměstnavateli zkoušet požadovat ten zaměstnanec, který by dostal výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) až h), kterými jsou:
f) nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon práce nebo nesplňování požadavků pro řádný výkon práce bez zavinění zaměstnavatele
g) důvody, pro které by mohl zaměstnavatel se zaměstnancem okamžitě zrušit pracovní poměr,
h) porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance zvlášť hrubým způsobem.
Ve všech ostatních případech výpovědních důvodů stanovených zákoníkem práce zaměstnanec pracovní volno čerpat může, ale jak bylo uvedeno výše, pouze bez nároku na náhradu mzdy.
Za Sociálně právní poradnu SONS- Praha
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
********************************
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 2/2015
Dnešní pokračování naší rubriky co do témat, jimž se budeme věnovat, bude téměř přesnou kopií rubriky minulé. Tedy průkaz osoby se zdravotním postižením a práva zaměstnanců v pracovně-právních vztazích. Věřím, že i přesto přinese článek aktuální a originální náplň.
Evergreenem našich článků se stal průkaz osoby se zdravotním postižením, ale vzhledem k tomu, že dotazy na toto téma v naší poradně neustávají (spíše naopak) a nakonec i fakt, že k výměně průkazu bude muset do konce roku dojít u každého držitele, mě nutí, abych se znovu pokusil zrekapitulovat, co je dnes o procesu výměny známo.
Nejdříve si tedy zopakujme, jaké faktory ovlivňují, zda k výměně průkazu dojde bez zahajování správního řízení a posuzování zdravotního stavu a kdy naopak správní řízení s posouzením zdravotního stavu výměnu provázet musí.
Předznamenejme, že Úřad práce může zahájit řízení z moci úřední ve všech případech, kdy vzniknou důvodné pochybnosti o nároku na průkaz. Ale již z množství průkazů, které bude třeba vyměnit, myslím jednoznačně plyne, že bude i v zájmu Úřadu práce a zejména posudkových lékařů okresních správ sociálního zabezpečení, aby byl nárok u drtivé většiny držitelů průkazu prokázán z již existující dokumentace.
S jistotou lze tedy říci, že každá osoba, platnost jejíhož současného průkazu přežije 31. prosinec 2015, má nárok na nový průkaz dle současných předpisů.
Správní řízení s posuzováním zdravotního stavu tedy musí proběhnout jen v těch případech, kde by bez ohledu na současnou plošnou výměnu tak či tak muselo dojít ke znovu posouzení nároku. V této souvislosti samozřejmě vyvstává otázka, jak je tomu u osob, kterým platnost průkazu končí v průběhu tohoto roku, nicméně jim byl již v minulosti přiznán průkaz trvale. Prokázání trvalého nároku je možné buď samotným průkazem (tento obsahuje u doby platnosti slova „trvale“ nebo „bez omezení“) nebo je tato skutečnost vyznačena na rozhodnutí o nároku na průkaz (pokud toto rozhodnutí bylo vydáváno), eventuálně by se trvalost dala doložit též posudkem dříve zhotoveným právě pro účely posouzení nároku na průkaz.
U té osoby, u níž nelze z existující dokumentace prokázat, že její nárok je trvalý, bude vydán nový průkaz s datem platnosti, které je uvedeno na jejím dosavadním průkazu.
Procesní stránka výměny
Úřad práce deklaruje, že průkazy osoby se zdravotním postižením v nové podobě bude mít k dispozici teprve od 1. dubna 2015. Z toho plyne, že těm, kterým do tohoto data platnost průkazu nekončí, lze jednoznačně doporučit, aby návštěvu Úřadu práce odložili až na období po tomto datu.
Pokud někomu platnost průkazu končí do té doby nebo třeba v průběhu měsíce dubna, lze doporučit, aby proces výměny začali řešit raději s určitou časovou rezervou. Úřad práce, pokud nebude mít ještě k dispozici nové průkazy, může a má tam, kde o platnosti nároku není sporu vydat průkaz dočasný. Právě s vydáváním těchto dočasných průkazů byly zaznamenány určité potíže, zejména na přelomu roku 2014 a 2015, ale ukázalo se, že tyto obtíže pramenily spíše z neznalosti konkrétních zaměstnanců Úřadu práce, než z jakýchkoliv skutečných legislativních překážek.
Po 1. dubnu by tedy mělo dojít k masové výměně starých průkazů za nové a tuto výměnu bude třeba stihnout nejpozději do 31. prosince 2015. Kdo by propásl toto datum, musel by podávat zcela novou žádost o průkaz, jakýkoliv nárok plynoucí ze současného držení průkazu by mu totiž zanikl.
Většina současných držitelů průkazu by měla být k výměně Úřadem práce vyzvána, garantováno je to u všech příjemců příspěvků na mobilitu.
K výměně bude třeba vyplnit formulář žádosti s názvem:
„Žádost o přechod nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením“.
Tento formulář bude k dispozici na kontaktních pracovištích Úřadu práce, nicméně pro počítačově gramotné zrakově postižené osoby bude určitě velkou pomocí elektronický formulář. Ten je již nyní možné získat zde:
Tento složitý odkaz vede přímo na konkrétní popisovaný formulář, výběr formuláře je možné provést z této kratší adresy:
http://formulare.mpsv.cz/oksluzby/form/OZPPRO.jsp
Žádost jsem si zkusil cvičně vyplnit a musím konstatovat, že jsem při vyplňování formuláře nenarazil na žádný problém; jsem opravdu velmi rád, že vše nasvědčuje tomu, že elektronický formulář je skutečně přístupný, že i úplně nevidomá osoba jej zvládne bez problémů vyplnit. Nezapomeňte na část formuláře pod písmenem F, v níž určíte, zda chcete, aby Váš průkaz obsahoval označení osoby úplně nebo prakticky nevidomé. Nárok na tento symbol musí vyplývat z vaší dosavadní dokumentace, máte jej v průkazu nebo v rozhodnutí, viz. prokázání trvalé platnosti.
K výměně bude dále třeba Úřadu práce poskytnout fotografii 35 x 45 mm a zaplatit správní poplatek ve výši 30 Kč.
Jiné důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance – pokračování
V minulé rubrice jsme začali s probíráním tohoto tématu, nyní tedy pokračujme dalšími čtyřmi překážkami, jak je stanoví nařízení vlády č. 590/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Svatba
„Pracovní volno se poskytne na 2 dny na vlastní svatbu, z toho 1 den k účasti na svatebním obřadu; náhrada mzdy nebo platu přísluší však pouze za 1 den. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne rodiči na 1 den k účasti na svatbě dítěte a ve stejném rozsahu se poskytne pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu dítěti při svatbě rodiče.
Náhrada mzdy nebo platu podle tohoto bodu přísluší rovněž zaměstnancům uvedeným v § 317 zákoníku práce.“
Zaměstnancem uvedeným v § 317 je zaměstnanec, který nevykonává práci na pracovišti zaměstnavatele, ale vykonává pro něj práci podle dohodnutých podmínek a v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje.
Narození dítěte
„Pracovní volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu
a) s náhradou mzdy nebo platu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět,
b) bez náhrady mzdy nebo platu k účasti při porodu manželky (družky).“
Úmrtí
„Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na
a) 2 dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a na další den k účasti na pohřbu těchto osob,
b) 1 den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence zaměstnance, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela dítěte nebo manžela sourozence zaměstnance a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob,
c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka zaměstnance nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatří k uvedeným fyzickým osobám, ale žila se zaměstnancem v době úmrtí v domácnosti, a na další den, jestliže zaměstnanec obstarává pohřeb těchto osob.
Náhrada mzdy nebo platu podle tohoto bodu přísluší rovněž zaměstnancům uvedeným v § 317 zákoníku práce.“
Posledním nepříliš radostným bodem, který si dnes uvedeme, je:
Pohřeb spoluzaměstnance
„Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu zaměstnancům, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance; tyto zaměstnance určí zaměstnavatel nebo zaměstnavatel v dohodě s odborovou organizací.“
Na příští pokračování nám tedy zbývají už jen dvě překážky, jsou jimi přestěhování a vyhledání jiného zaměstnání.
Za Sociálně právní poradnu SONS
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
*********************************
Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS – 1/2015
Původně jsem tento článek zamýšlel věnovat toliko pracovně právním otázkám. nakonec však, i když je datum uzávěrky čísla časopisu Zora vzhledem k vánočním svátkům nemilosrdně předsunuté oproti jiným měsícům, přináším i několik neucelených informací o legislativních změnách spojených s přelomem kalendářního roku, které se týkají sociálně právní oblasti.
Novela zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením
Jde o vládní návrh, o němž jsem podrobně informoval v článku s číslem 10/2014, který se týká průkazu osob se zdravotním postižením. Novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou a nyní je v Senátu. Senát naplánoval projednání této novely na třetí plenární schůzi, která bude zahájena 10. prosince. Předpokládejme, že již nedojde k žádným komplikacím a že zákon nabude platnosti i účinnosti ke dni 1. ledna 2015. Úřad práce by pak měl držitele průkazů, kteří pobírají příspěvek na mobilitu, sám oslovit a instruovat, jak dále postupovat. Ti z Vás, které by Úřad práce během prvních několika měsíců nového roku neoslovil, budou muset příslušnou krajskou pobočku ÚP kvůli výměně svých průkazů kontaktovat sami. Nezapomeňte na to, že budete-li stát o piktogram symbolizující druh zdravotního postižení, pro které vám byl průkaz přidělen, budete muset sami o vybavení průkazu tímto piktogramem požádat. Dosavadní průkazy, pokud v nich není uvedeno bližší datum, pozbudou platnosti až 31. prosince 2015, takže by se celý proces výměny měl pohodlně stihnout.
Porodné
Novelou číslo 253/2014 Sb. dochází s účinností od 1. ledna 2015 ke změně zákona o státní sociální podpoře a ke změkčení podmínek pro nárok na tuto dávku.
Zatímco dosud platilo, že nárok na porodné měla žena, které se narodilo první dítě a příjem rodiny této ženy nepřevyšoval 2,4násobek životního minima, dále bude pro splnění nároku stačit, nebude-li rozhodný příjem rodiny převyšovat 2,7násobek životního minima. A navíc porodné bude vypláceno na první i druhé dítě. Výše porodného u prvního dítěte zůstává stejná jako dosud, tedy 13 tisíc Korun českých, , u druhého dítěte se bude jednat o částku 10 tisíc Kč.
Jiné osobní a důležité překážky v práci
Dotaz: „Pracuji v Jeseníku, ale z různých osobních a jiných důvodů jezdívám třikrát za rok na oční vyšetření do zdravotního zařízení v Plzni. Do tohoto zařízení mě vždy doprovází moje manželka. Má zaměstnavatel povinnost mně i mé manželce na tuto dobu dát volno i s náhradou mzdy, nebo si musíme oba tuto dobu nadpracovat“?
Snad budete i vy považovat za užitečné, prokoušeme-li se společně jednotlivými ustanoveními přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb., v platném znění), kterým se stanoví okruh a rozsah jiných osobních a důležitých překážek v práci. Protože v nařízení je stanoveno celkem 11 takových překážek, nezvládneme je všechny probrat v rámci jediného článku, část si jich necháme na některé z pokračování této rubriky.
Pokud již z názvu nařízení vyplývá, že jde o „jiné“ překážky, je na místě ptát se, na rozdíl od kterých jde o překážky „jiné“. Ty „primární“ jsou popsány v zákoníku práce (z. č. 262/2006, ve znění pozdějších předpisů), a jde-li o překážky v práci na straně zaměstnance, patří sem překážky uvedené v ustanoveních § 191 až § 207, tedy:
dočasná pracovní neschopnost a karanténa, mateřská a rodičovská dovolená a překážky v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu. Tyto překážky si můžeme blíže představit při jiné příležitosti, teď pojďme na ono citované nařízení.
Hned v jeho prvním bodě nalezneme tento text:
„1. Vyšetření nebo ošetření
a) Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, jen pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
b) Bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, poskytne se pracovní volno na nezbytně nutnou dobu; náhrada mzdy nebo platu však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).“
Podle tohoto ustanovení lze tedy tazateli odpovědět na tu část otázky, která se týká jeho pracovního volna a náhrady mzdy. Protože není pravděpodobné, že by neexistovalo zdravotnické zařízení bližší jeho bydlišti nebo pracovišti, které má smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou a bylo schopné poskytnout stejnou zdravotní péči, pak mu je zaměstnavatel prakticky povinen poskytnout pouze pracovní volno, které by bylo potřebné k návštěvě nejbližšího zdravotnického zařízení, jež splňuje tyto dva parametry. Předpokládám, že v okolních krajských městech (Olomouc či Ostrava) se patrně najde zdravotnické zařízení, které bude schopno poskytnout adekvátní zdravotní péči. Zaměstnavatel může poskytnout pracovní volno i k návštěvě vzdálenějšího zařízení, ale náhradu mzdy rozhodně poskytuje jen v rozsahu, jakoby zaměstnanec navštívil nejblížší vyhovující zařízení.
Ke zodpovězení části dotazu, za jakých podmínek a zda je povinen uvolnit zaměstnavatel také manželku tazatele coby jeho průvodkyni, je třeba ocitovat bod 8 přílohy nařízení:
„8. Doprovod
a) Pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léèení se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníkù na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu
1. s náhradou mzdy nebo platu, jde-li o doprovod manžela, druha nebo dítěte, jakož i rodiče a prarodiče zaměstnance nebo jeho manžela; má-li zaměstnanec nárok na ošetřovné z nemocenského pojištění, nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu,
2. bez náhrady mzdy nebo platu, jde-li o ostatní rodinné příslušníky.“
Nyní tedy lze již odpověď uzavřít s tím, že manželce těžce zrakově postiženého tazatele je zaměstnavatel povinen pracovní volno poskytnout, a to i s náhradou mzdy nebo platu. Ovšem pokud by průvodcem měl být jiný rodinný příslušník – a zde má zákon na mysli sourozence, rodiče a sourozence manželky, manžela dítěte nebo manžela sourozence, pak zaměstnavatel poskytuje pouze pracovní volno, ale bez náhrady mzdy. To znamená, že pokud by takový rodinný příslušník nechtěl mít mzdu sníženou o neodpracované hodiny z důvodu poskytnutí volna k doprovodu, musel by si zameškané hodiny „nadpracovat“.
Bod 8 dále pokračuje písmeny b) a c)
„b) Pracovní volno k doprovodu zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociálních služeb nebo do školy nebo školského zařízení samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením s internátním provozem a zpět se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníkù, a to s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 6 pracovních dnù v kalendářním roce.
„c) Pracovní volno k doprovodu dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníkù na nezbytně nutnou dobu bez náhrady mzdy nebo platu.“
Dále pokračuji bodem 2:
„2. Pracovnělékařská prohlídka, vyšetření nebo očkování související s výkonem práce
Pracovní volno na nezbytně nutnou dobu se poskytne zaměstnanci, který se podrobil pracovnělékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování souvisejícím s výkonem práce v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.“
Zde by tedy (překvapivě) zaměstnavatel nemusel poskytovat náhradu mzdy, pouze pracovní volno, ačkoli tomu tak v praxi snad příliš často nebude.
„3. Přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředkù
Pracovní volno bez náhrady mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu pro nepředvídané přerušení dopravního provozu nebo zpoždění hromadných dopravních prostředkù, nemohl-li zaměstnanec dosáhnout včas místa pracoviště jiným přiměřeným zpùsobem.“
Pokud tedy nestihnete přijít včas do práce kvůli zpoždění např. vlaku, není to samozřejmě považováno za absenci, nicméně pokud budete chtít, aby Vaše mzda nebyla o neodpracovanou dobu zkrácena, musíte si zpoždění nadpracovat.
„4. Znemožnění cesty do zaměstnání
Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 den se poskytne zaměstnanci těžce zdravotně postiženému pro znemožnění cesty do zaměstnání z povětrnostních dùvodů nehromadným dopravním prostředkem, který tento zaměstnanec používá.“
Tímto ustanovením tedy zákon myslí převážně na tělesně postižené, kteří pro svou dopravu musejí používat auto. Ovšem aplikovatelné by toto ustanovení bylo i v případě, kdyby nevidomou osobu běžně vozil do zaměstnání např. manžel, popř. by nevidomý obvykle jezdil do práce taxíkem a z důvodů sněhové kalamity by tento způsob dopravy selhal.
Další pracovní překážky si ponechme na příští pokračování, nyní jen prozradím, že půjde o:
svatbu, narození dítěte, úmrtí, pohřeb spoluzaměstnance, přestěhování a vyhledání nového zaměstnání.
Na shledanou v příštím pokračování se opět těší
Mgr. Luboš Zajíc zajic@sons.cz
Sociálně-právní poradna SONS-Praha
