Oblastní odbočka Semily

Na jihu rozsáhlého lesního komplexu doubrav, rozkládajících se na hranici Polabské nížiny a severněji ležící křídové tabule, předstupně to Českého ráje, byl vystavěn zámek v Loučeni a kolem něj zřízen krásný park. Ten lesní komplex, to jsou především habrové a kyselé doubravy a v místech, kde vyvěrají ze země četné prameny a pramínky se daří jasanovým olšinám. V lesních porostech převládá dub letní, vzácněji se vyskytuje dub pýřitý (dub šípák) a je zde zastoupena i řada dalších stromů, pocházejících z pravidelné obnovy lesa, sem tam i některých jehličnanů, hlavně smrků. Nelze zapírat, že se v lese normálně nehospodařilo, přesto však v něm zůstávají místa s výskytem vzácných druhů rostlin i živočichů. Však nedaleko od loučeňského zámku je národní přírodní rezervace Čtvrtě, v níž se daří i našim vzácným vstavačovitým rostlinám, lilii zlatohlavé, bledulím jarním a celý les provází jinak vzácná kamejka modronachová. A co je tu ptactva. Mezi nimi v Čechách vzácný sýček či včelojed lesní. A množství obojživelníků – čolků, skokanů skřehotavých a rosniček zelených.

Na zdejší doubravy navazuje zámecký park. Až téměř do poloviny 19. století obklopovala zámek francouzská barokní zahrada. Část jí zůstala zachována dodnes – před samotným zámkem. Pak ovšem Thurn – Taxisové, nejvyšší poštmistři císařství rakouského, podlehli dobové módě romantismu a od roku 1838 začali zahradu výrazným způsobem proměňovat ve stylu anglických parků. Proměna s sebou nesla také významné rozšíření. Krajinářsky byly poprvé upraveny také pozemky pod zámeckým návrším, po staletí využívané jako užitkové zahrady a ovocné sady. Na jejich místě i jinde kolem zámku byly postupně vysázeny desítky vzácných, často exotických dřevin. Po roce 1860 se park rozrostl až k silnici vedoucí do Mcel.

Svědectvím nejstarší vývojové etapy loučeňských zámeckých zahrad jsou dvě barokní sousoší ze začátku 18. století (Únos Proserpíny a Aeneas vynášející otce z dobyté Tróje), umístěná nedaleko od levé boční zdi zámeckého kostela. Jsou zakomponována v živém plotu, odkazujícího na styl francouzských barokních zahrad. Mezi mnoha vzácnými dřevinami upoutá přinejmenším svým exotickým jménem a na jaře pak mimořádně rozložitými květy liliovník tulipánokvětý, vysazený téměř centrálně ve stráni pod hlavním traktem zámku. K nejstarším dřevinám parku patří dub letní. A málokde najdete tak nádherně rozvětvenou katalpu, jakou se může pochlubit zámecký park v Loučeni.

Mezi zvířecími obyvateli parku mohou ti nejpozornější objevit vzácného brouka roháče či rosničku zelenou. Klidné posezení nabízejí břehy dvou nevelkých rybníků v dolní části zámeckého parku - v dolním z nich můžete pozorovat hemžení amurů a české národní ryby, tedy kapra.

Nechcete-li minout ani žádnou z klíčových parkových staveb, měli byste postupně poznat Domeček knížete Alexandra v levé části předzámčí (poznáte ho podle hrázdění, tedy kombinace tmavě mořeného dřeva a bílého kamene, pro kterou se mu někdy říká švýcarský domek), dřevěný most v jeho sousedství, který se klene přes celkem nevelký, ale poměrně hluboký úvoz na překvapivě vysokých kamenných pilířích už od šedesátých let 19. století, a budovu někdejší oranžérie vzadu za kostelem, která byla dříve proslulá pěstováním kamélií.

Ve skryté lokalitě s názvem Čtvrtě na Loučeňsku na jaře bohatě rozkvétají bledule. Čtvrtě se rozkládají na úbočí terénního zlomu, ze kterého v rozeklané rokli vytéká řada pramenů. Ty potom napájejí Bahna, což je řada mokřadů s výskytem vzácných rostlin.

Na místě zámku stávala kdysi tvrz postavená ve 13. století. Po třicetileté válce byla tvrz přestavěna v barokním slohu na zámek, který se nachází v městysi Loučeň v okrese Nymburk. Architektonickou součástí zámku je také katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl vystavěn ve 14. století. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Zámek Loučeň byl vybudován na místě bývalé středověké tvrze. První zmínka o této tvrzi je z roku 1223 a byla objevena na vysvědčení pražského biskupa Peregrina. Tento rok se také bere jako první oficiální zmínka i o obci Loučeň. Od této doby až do roku 1618 se na tvrzi střídají majitelé – několik vladyků a zemanů.

Od roku 1612 vlastnil tvrz Loučeň a další přilehlé vsi Václav Berka z Dubé starší. Šlo o velmi bohatého šlechtice, který nesympatizoval s císařem Ferdinandem II. Proto roku 1620 po bitvě na Bílé hoře Václav Berka opouští zemi a tvrz je roku 1622 zkonfiskována kvůli účasti Václava Berky ve stavovském odboji. O rok později všechen Berkův majetek skupuje Adam z Valdštejna. Během třicetileté války byly všechny okolní vesnice na Nymbursku velmi postiženy vpádem vojsk. Zchátralou tvrz v Loučeni začal až v době 1704 – 1713 přestavovat na barokní zámek Karel Arnošt z Valdštejna. K zámku byla také přistavěna kaple, která byla později přebudována na kostel Nanebevzetí Panny Marie. Po smrti Karla Arnošta přebírá panství jeho dcera Eleanora a ta dále předává dědictví své dceři Marii Anně. Ta byla velmi rázná, pronásledovala evangelíky, přitvrdila v robotě. Marie Anna se provdala za Josefa Fürstenberka a tím se přesouvá vlastnictví zámku Loučeň z rodu Valdštejnů pod Fürstenberky. Roku 1809 se stává majitelem zámku Loučeň Maxmilián z rodu Thurn-Taxisů skrze sňatek se kněžnou z rodu Fürstenberků. Rok 1813 byl pro zámek Loučeň významný zejména tím, že hostil císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. Zámek při své cestě po Evropě v roce 1899 navštívil Mark Twain.

V letech 1876–1933 hraběnka Marie z Thurn-Taxisu (1855–1934) sbírala umělecká díla a vedla společenský salón, do něhož přijížděli umělci. Nejdříve to bylo v Paříži, později v Loučeni, hosty byli například baletní mistr Václav Formič Nižinskij, básníci Rainer Maria Rilke, Anna de Noilles, spisovatelé Hugo von Hofmannsthal, a Rudolf Kassner.

Některé milníky z novodobých dějin:

1911 – na zámek byla zavedena elektřina

1929 – interiéry zámku byly poprvé zpřístupněný veřejnosti

1939 – po smrti posledního majitele z rodu Thur-Taxisů Alexandra držela zámek německá okupační správa

1945 – zámek v držení Rudé armády a později armády československé

1949 – zámek spadá pod vlastnictví Ministerstva obrany ČR

2000 – zámek Loučeň včetně parku se stává majetkem manželů Šrámkových (prostřednictvím společnosti Loučen, a.s.)

2007 – otevření nově opraveného zámku s expozicí, do které se postupně vracejí některé kusy původního mobiliáře

Zámek Loučeň nabízí komorní a velkou expozici. Komorní expozice je umístěna v přízemí zámku a je zaměřená na nejdůležitější fakta o rodech Valdštejnů, Fürstenberků a Thurn-Taxisů. Velká expozice se věnuje z velké části rodu Thurn-Taxisů a jejich podnikatelské činnosti. Zabývali se především poštovními službami a to v Itálii a ve střední Evropě. Celá expozice je situována do doby života posledního z Thurn-Taxisů – Alexandra, který zemřel v roce 1939.

Sám zámek patří dnes mezi nejnavštěvovanější zámky v Čechách. Se svým přírodním okolím je pravým skvostem naší krajiny.   

Václav Ziegler
Střípky z naší krajiny - 24 - 1