POVÍDÁNÍ NA ZÁŘÍ
"Září, září, na léto jde stáří…“ zpívá se v jedné moc hezké, byť nové, české písničce. A pak, že nemáme české skladatele a české básníky. Pamatuji, že podobnou říkanku jsme jako děti vykřikovaly koncem prázdnin v tušení neblahého návratu do školních lavic. Volnost pomalu mizela a my děti, jsme si balily sešity a učebnice. Nakonec i na to se hezky vzpomíná a je mi líto dnešních dětí, které si moc ty povinnosti neberou k srdci, nechávajíce je na rodiče. Myslím, že je to špatné pro děti i pro rodiče.
Ale 1. září má svátek sv. Jiljí. To bystří sluch hajní a lesní, myslivci a také pytláci. O svatém Jiljí jdou jeleni k říji! I když jejich troubení bývá slyšet někdy už v srpnu. Pro les je to svátek! I pro ty naše lesy, poničené kůrovcem. Ale nesvádějme všechno na kůrovce. Ten zcela určitě nevysazoval smrkové monokultury a na rozdíl od člověka přes těch třicet posledních let se lesu opravdu věnoval. Až jsme to my, lidé, pocítili a těžce to neseme, protože my, hlavně ti starší z nás a naše děti, už pořádný les neuvidí. Naši vnuci a pravnuci snad, budeme-li se konečně o to naše zelené moře dobře starat. Probíhají také poslední dočesné chmele, také naše zelené zlato, o které jsme vinou špatného hospodaření v posledních letech přišli. Naopak, začíná sklizeň vína! Záměrně neužívám to hrozné slovo „hrozno“, neboť ve mně budí emoce a srovnání.
Vždyť přece náš národní patron svatý Václav, jehož jméno hrdě nosím,
šlapával vinné hrozny bez toho „o“ na konci. Však on pozoruje z hory Blaník, jak se vede českému národu a také to, zdali se jeho národ nehlásí k cizím mravům a zvykům. Žel, hlásí a někdy dost a okatě. Svatováclavské oslavy bývaly slavné a co svatováclavská posvícení a poutě. Asi bychom si je měli víc a víc připomínat, než zavlečené sem cizácké patrony. Však na nás hledí s bronzového koně na Václavském náměstí v Praze a říká, třímaje posvátné kopí s posvátným praporcem Přemyslovců, nezpronevěřte se svému jazyku, národní hrdosti, národním zvykům i dějinám českého národa! Pak držet budu nad vámi svou ochrannou ruku a spolu s archandělem Michalem, co má svátek hned po mně, Božím bojovníkem, vše zlé od vás zaženu. Nezpronevěřte se! Myslete na to! Všem Vám to přeji! Váš Václav Ziegler
A poučení? Dnes bude vážné, velmi vážné, odpusťte mi to: Půl dne nouze je mnohem poučnější než půl dne pohodlí a blahobytu! Ještě jednou Váš Václav Ziegler
(doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc.)
