Povídání na srpen 2022
Moje milé a moji milí!
Tak tedy tentokrát se podíváme do předhůří Karpat. Obec Starý Jičín na úpatí Starojického kopce (486 m n. m.) v Moravské bráně leží zhruba 5 km jihozápadně od Nového Jičína. Zřícenina hradu Starý Jičín se vypíná nad stejnojmennou obcí v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Hrad vznikl na konci 12. nebo na počátku 13. století, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1240. Byl postaven na místě původní dřevěné tvrze a díky své strategické poloze a širokému výhledu do okolí plnil především vojenskou úlohu jako ochrana tzv. Jantarové stezky do Polska. Vznik a vývoj městečka Starý Jičín úzce souvisí s dějinami hradu a panstvím Starý Jičín jako tržního centra na spojovacích cestách mezi Jadranem a Baltským mořem tzv. Jantarová cesta. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1201. Část Jantarové stezky vás provede malebnou krajinou úrodného úvalu Moravské brány. Možná navštívíte Chráněnou krajinnou oblast Poodří, přírodní parky Podbeskydí a Oderské vrchy.
Abychom však pochopili, jak vypadá skutečné okolí hradu, sestupme do jeho příkopu. Hradní příkop Starého Jičína není ledajaký. Je totiž vytesán ve skále a tím pádem jsou zde odkryty některé geologické jednotky Západních Karpat, jejich podslezské a slezské jednotky. Jsou zde
odkryty starojické slepence bašského vývoje slezké a také lavice slepenců mocné kolem 50 cm, oddělené vložkami jemnozrnných až střednozrnných vápnitých pískovců. Slepence jsou tvořeny valouny světle šedých jurských vápenců štramberského typu. Je to zajímavé z hlediska usazování hornin, neboť zdejší horniny lze považovat za výplň přívodního kanálu nebo za uloženiny přední části podmořského vějíře. Celý příkop je tak významný studijní profil s regionálně-geologickým významem. Hrad i s příkopem jsou součástí Geoparku Podbeskydí, a i když příkop zarůstá náletovými dřevinami, je zde hodně k vidění ze zdejší přírody.
Starý Jičín je zřícenina hradu nad stejnojmennou obcí Starý Jičín. Na počátku 20. století usiloval o jeho záchranu vlastenecký hrabě Bedřich Deym ze Střítěže. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR. V roce 1996 byla obcí zrekonstruována hradní věž. V patrech byla nainstalována dobová expozice zbroje a dokumentů o hradě a panství Starý Jičín. Nachází se zde i restaurace. Obec Starý Jičín nadále pokračuje v rekonstrukci hradních zdí za finančního přispění z Ministerstva kultury.
Není divu, že hrad Starý Jičín chátral. Během třicetileté války se tam vystřídala řada vlastníků a i po válce vlastníci noví o hrad příliš nepečovali. Tak koncem 18. století byl hrad zříceninou. Není divu, že se mu lidé z dálky vyhýbali a kolovala o něm řada i strašidelných pověstí. Jednu vám povím. O hradu se říkalo, že skrývá velký poklad. Často bylo z něho slyšet hlasité úpění či smích, a i když se občas nějaký místní „hrdina“ našel, že se tam přes noc podívá, býval nalezen druhý den ráno mrtvý a zle potrhán, či spíše uklován nějakým dravým ptákem. Jednou takhle dole v podhradí byla pouť. A na každé pouti tehdy hrával kolovrátkář. Tak i v onom roce místní kolovrátkář, co neměl už nikoho, jen sebe, hrál, aby si vyžebral krajíc chleba. Až si místní dobírali. I usmyslel si, že se na hrad vydá a noc tam vydrží. Kdoví, co se stane. Jeho řeč byla, že těm, co tam tak povykují, bude hrát své písničky. A budou-li to andělé, že jim zahraje andělsky a budou-li to čerti, tak čertovsky, že ty písničky zná všechny. A šel. U hradu nikdo nehlídal, šel tedy dál a procházel ještě nerozpadlými místnostmi, až přišel do té poslední. A dál už to nešlo. Pár rozvrzaných židlí a stůl mu dělaly společnost. A tak po chvíli okounění se dal do hraní. A hrál a hrál a hrál. Až udeřila půlnoc. Najednou se rozsvítila světla a do místnosti vešel černý průvod. Čtyři čerti nesli máry a na nich rakev. Mlčky ji postavili na stůl a sami se odebrali do koutů té místnosti. Kolovrátkář zahrál smutnou písničku, ale zvědavost mu nedala, aby se nešel do rakve podívat. V ní malý seschlý mužíček se třásl zimou. Kolovrátkář mu půjčil svou houni na zahřátí a dal mu pojíst vyžebraného chleba. Mužíček vstal z rakve a povídá, když jsi tak hodný pojď, něco ti ukážu a vedl ho do sklepení, kde byla velká hromada peněz. Když je rozdělíš na dvě úplně stejné hromady, můžeš si je vzít, jednu pro sebe a druhou pro chudé, které jsem obral. A dobře se ti povede. Ale běda, nebudou-li to hromady stejné, jak říkám, zle se ti povede. Teď už couvnout nemůžeš, a zmizel. A milý kolovrátkář se činil. Brzy tu byly dvě stejné hromady, ale ještě zbýval poslední měďák. Kam ho dát? To by ty hromady stejné nebyly. V tom si vzpomněl na svůj nůž, vytáhl ho z kapsy, přiložil na měďák a kamenem na nůž uhodil. Měďák se rozpadl na dvě stejné poloviny. Mužíček se objevil a povídá. Dobře si učinil, mne vysvobodil ze zakletí, sobě a chudým pomůžeš, nezapomeň na to. Kdybys tak neučinil, mí strážci by tě krutě zahubili. Nyní už nemají nad tebou, ani nade mnou, žádnou moc. Žij si blaze. I učinil kolovrátkář, jak mužíček řekl a ve zdraví a v pohodě žil ještě dlouhá léta a mnohým chudým pomohl. Tak si to pamatujte a buďte stateční a pomáhejte druhým, sic se vám nedobře povede.
Váš Václav Ziegler
