Oblastní odbočka Semily

Moje milé a moji milí!

Advent! To bývalo a dosud pro mne je tajemné slovo. Doba očekávání, drobných tajemství, půstu a zpovědí i pokání. Začíná zhruba čtyři týdny před svátky vánočními, resp. před Štědrým dnem a začíná v neděli, která je nejblíže k 30. listopadu Adventní doba je časem krátkých dnů, tmavých večerů, dlouhých nocí a bývala i za mého dětství i dobou sněhu, zimy, krmítek ptáků a studených kočičích tlapek. Dávno skončily polní práce, na zahrádce se spíše už jen kontroluje to, co uděláno bylo, ale, je-li málo sněhu, některé cibuloviny už z něj vystrkují zelené puky a někdy o vánocích rozkvétá i čemeřice. Doba očekávání je dlouhá, dlouhá. A tak v Čechách jsme si tu dobu adventní- dovolili zpestřit mnoha drobnými svátky pro radost dětí a někdy i dospělých. Zbytečně bych o tom psal, všichni známe ty radosti, co se odehrávají na Barborku, Mikuláše, Ambrože, Lucii i období slunovratu. A k těm ryze českým svátkům patřila i zabíjačka. Řezníci měli napilno a čuníci měli ouvej. Někde se ovšem i čuník dokázal vzepřít svému osudu a nešikovného řezníka dost prohnal. Sám jsem byl svědkem takové události. Ale na svátky vánoční i na dlouhý leden musela být zásoba masa, drůbež na všechno nestačila. Jako děti jsme žily v očekávání dárků, a když jsme pak poznali pravý stav věcí, sami jsme je připravovali. Pro rodiče, pro své sourozence, pro své milé, pro děti, vnoučátka, pro své blízké. I z malého dárečku bývala velká radost na mnoho dní. Dnes se ta radost z vánoc vytrácí. Škoda! Velká škoda! O něčem to svědčí, ale o tom se mi nechce psát. Bylo by mi z toho smutno. A pak přišel Štědrý den, na obloze se ukázala první hvězda a Ježíšek přišel. Přišel s dárky a hlavně s nadějí v něco krásného a trvalého – kéž by to tak bylo! I v tom vánočním příběhu, který, žel, končí v příběhu velikonočním.

Možná jsem měl psát o přástkách, dračkách, o chození na roráty, o vánočních zvycích, jako je lití olova, či pouštění skořápek ořechů se svíčkami po vodě, věštění budoucna, strojení stromečku i o tom, co se jedlo. O koledách i rose, kterou by měly dát nebesa shůry. Nějak se mi to v hlavě nevylíhlo. Spíše vzpomínám na ty vrány, co stále nesou mou vzpomínku tam daleko, daleko, domů. Odpusťte mi!

Váš Václav Zieglerů Vám všem přeje krásné a klidné Vánoce!

A poučení? Myslím si, že by mělo být mé poslední. Tak si tedy pamatujte, že člověk s velkými myšlenkami je dost nepohodlným sousedem.

Přeji Vám všem hezké a klidné Vánoce

a hodně zdraví, štěstí, míru a klidu

v tom roce 2022.

Váš Václav Ziegler