Povídání na duben 2022 - KOŠUMBERK
Tam, co stojí hrad Košumberk, tam, kde mezi Železné hory a Českomoravskou vysočinu se vklínily usazeniny jižního okraje české křídové pánve (komplex zpevněných usazenin stáří cenoman – spodní turon, jejichž mocnost je přibližně 80 m, a jsou tvořeny křemennými pískovci s vložkami jílovců a vápnitými písčitými prachovci až slínovci a opukami) vytvořila se v třetihorách sopka. Jak k tomu došlo? Docela jednoduše, Český masiv i se svými druhohorními sedimenty byl v terciéru postižen vlivem alpínského vrásnění velkým rozpukáním, došlo k jeho vyklenování a zároveň došlo k vulkanické činnosti. Tak se stalo, že skalní podloží hradu Košumberk je tvořeno třetihorním čedičem. Jde o nejvýchodnější projev terciérního vulkanismu v Čechách. Útvar je nejnověji interpretován jako hluboce erodovaná přívodní dráha malého čedičového vulkánu. Magma využilo jako přívodní dráhu k povrchu staré tektonické linie, v tomto případě zřejmě hluboce založený labský lineament (žíly jsou ověřeny např. u Brčekol, a Semtína), další vypreparovaný útvar je Kunětická hora u Pardubic. Jen tak na okraj, další čedičový vršek tvoří blízký Chloumek, na kterém stojí poutní chrám Panny Marie, kde byl čedič obnažen při výstavbě výtahové šachty. Tady byl zaznamenán typický šestiboký rozpad čedičového magmatu, raritní je výskyt olivinických xenolitů v bohatším výskytu než na klasické lokalitě ve Smrčí u Železného Brodu. Čedičové magma přeměnilo slínovce do porcelanitů.
Vraťme se však ke Košumberku. Po sopečné činnosti působily na místní krajinu vnější geologické síly a díky erozi byla čedičová skála obnažena. Skála strmě spadá do údolí Olšinky. Tak vzniklo téměř ideální místo pro stavbu hradu. A čas stavby přišel ve 13. století. Dle pověsti i záznamů byl jeho stavitelem jistý Ojíř z Košumberka a o sto let později se stali držiteli hradu Slavatové z Chlumu. A právě v době jejich vlády, v 16. Století, se udál příběh, který vám chci vyprávět. Tehdy žil v nedaleké Chrudimi veselý človíček drobné postavy, věčně usměvavý, v očích šibalství. Někteří ho měli rádi, někteří méně, dokonce se vykládaly zkazky o tom, že má pletky s čertem. Jmenoval se Kacafírek, ten človíček, ovšem. A právě tohohle Kacafírka, po jedné prohrané sázce pozval na svůj hrad pan Slavata. Ovšem, Kacafírek, který měl rád víno, neodmítl. Ovšem pan Slavata také pro „žert“ nešel daleko. Měl smečku psů, o nichž bylo široko daleko známo, že se s cizími či zvěří nemazlí. Pan Slavata je chtěl na Kacafírka vypustit, aby ho vytrestal za jeho nemístné žerty. Psy řádně připravil na hosta. Ovšem, když se na cestě ku hradu objevil Kacafírek, přišel všem k smíchu. Nesl totiž na zádech podivný velký pytel, dobře zavázaný. Již vstupuje do hradní brány a pan Slavata vypouští zlé psy. Vtom Kacafírel rozvazuje pytel, z něho vyskočí velký černý kocour a psi hurá za kocourem. Kacafírek svou sázku vyhrál a pan Slavata ho řadu dní na svém zámku hostil. Vypravuje se však, že ti psi, co běželi za kocourem, byli jím zavedeni do jakési slepé rokle a u té zadní stěny se kocour otočil proti psům, nesmírně se zvětšil a změnil v čerta. A zle jakousi lískovkou psy spráskal. A od té doby se také prý říká „spráskaný jak pes“. A o veselých kouscích pana Kacafírka se v kraji dlouho vyprávělo do chvíle, kdy sám Kacafírek tajemně zmizel.
Tak hezký duben vám všem přeji! A hezké velikonoce!
Váš Václav Ziegler
