O řece Jizeře mezi Semily a Malou Skálou
Možná jsem měl napsat mezi Železným Brodem, ale ta Malá Skála se mi líbí víc, neboť čas od času se dají tady vyrýžovat drobounká zrnka českých granátů. Což je svým způsobem zázrak. Mně se to naposled podařilo v roce 1970, ale přiznat se musím, že od té doby jsem v těch místech rýžoval už jen jednou. Řeka Jizera vytváří po proudu nedaleko od Semil nádherné kaňonovité až soutěskovité údolí, které kdysi bylo upraveno pro zřízení turistické stezky a pro potřeby elektrárny poněkud rozšířeno lidskou činností. Ta stezka nese jména Františka Ladislava Riegra, semilského rodáka a českého politi ka 19. století. Prochází kouzelným úsekem řeky, kde si jeden láme hlavu, jak to mohli skřítkové a lidi všechno vytvořit. A k tomu všemu ještě ta pradávná bítouchovská žula, co snad ani žulou není a tak si jí jen málokdo všimne. Nejkrásnější je kaňon pod Krkavčí skálou a pak i dál, u tunelu, kde přírodní síly při zimním a předjarním táním překrásný ledopád. A když dojdete až k podspálovské hydroelektrárně z let 1921 – 1926, která je dodnes v provozu, povzdychnete si, proč spousta věcí dnes má tak krátkou životnost. A ty nádherné turbíny. Jsme národ šikovný a můžeme být na ledasco hrdí. A že ne jsme? Vždyť nás dnes všichni z toho srážejí a urážejí nás. Všimli jste si toho? Tady bychom mohli skončit, ale Jizera utíká dál, k Železnému Brodu a k Malé Skále, svými malými, ale krásnými peřejemi a štěrkopískovými lavicemi až k místu, odkud jsou na levé straně vidět Suché skály a na druhé hrad Frýdštejn. Tady vstupuje do turnovského kaňonu, plného třešní a vůně přírody. Nádherné vůně. A lásky! Že je listopad? Nic si z toho nedělejte, však jaro zase brzy přijde!
A poučení: Buďte hrdi na český národ, on neskoná, on všechny strázně a zloby slavně překoná! To říká, prosím, kněžna Libuše (a proto se dnes tak málo hraje!) a já se k tomu připojuji! Má pravdu! Ale musíme za to vzít a začít u sebe a svého okolí!
doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc
