Cesty za tajemnem
Poznávat hloubky tajemna, toť dávný můj dětský sen. Snad proto jsem se dal na výzkum dávno vymřelých organismů, snad proto jsem sbíral acháty a jaspisy, abych poznal tajemno. Proto jsem často procházel po starých hradech, po zámcích zříceninách kaplí a kostelů, i když těch u nás moc není, ale i jejich dochované a dobře opravené stavby nám trochu z toho tajemna, z hlav těch dávných stavitelů něco řeknou. Snad proto jsem se toulal po loukách, lesích, horách, lomech i pískovnách, koukal dlouho na neuvěřitelné tvary skal a dávných sopek, abych se do tajemna dostal. Hledal jsem krásu i ošklivost, i když jsem věděl, že jde jen o úhel pohledu, o tajemno pozorovatele, který si sám sobě určí, co krásné je a co je ošklivé. Tajemno je v tom, že jsou to pouhá slova, ale která jsou ve všech jazycích na světě. A laskal se s každým živočichem i rostlinou, listem stromu i byliny, jejich květy a cibulkami, poslouchal dávné pověsti a pohádky, neboť v nich bylo tajemna až příliš. Naslouchal jsem ptačímu zpěvu, ševelení listů ve větru, krásným slovům lidí a také nekrásným, neboť i v nich je tajemno, co potřebuje rozkrýt. Uchvátily mne bytosti, jako jsou víly, tolokněnky, vústry, skřítci, ježibaby, kouzelníci, skřeti a čarodějnice, trpaslíci, elfové, a i andělé i čerti, špatní a dobří, krásní a oškliví lidé, až jsem zjistil, co se jich jen pohybuje mezi námi, skrývajíce si své tajemno před druhými. Odhalovat tajemno je více, než shrnovat šatní látky, neboť v tajemnu musí člověk proniknout až tam, kde se odehrává. Lidé tomu říkají duše, myšlenky, myšlení a kdoví jak ještě. V nich se rodí tajemno, v nich vznikají neuvěřitelné jevy, i objevování a mizení tajemných bytostí, které máme či nemáme rádi. Možná, ještě složitější je číst dávný, vymřelý život, neboť život, to není jen kus zkameněliny, nerostu či zříceniny. To je všechno okolo, tehdejší svět, tehdejší vzduch, tehdejší myšlenky. Kladl jsem si dosti často otázku, zda tehdejší myšlenky dodnes jsou mezi námi. Zřejmě být musí, neboť co by hnalo člověka za dalším poznáním, než tehdejší život, jeho záhady, tvary a myšlenky. Z tehdejších myšlenek vyrůstají myšlenky nové, ovšem ne proto, aby tajemno odhalily, ale aby ho prohloubily, aby další zvědavci se pídili po tom, co je tajemno. Vždyť to tajemno je okolo nás, aniž si ho uvědomujeme, i když ho uskutečňujeme.
Jsem rád, že je tajemno, jsem rád, že se mi tu a tam podařilo trochu toho tajemna odkrýt a dnes už se vůbec nemrzím, že jsem ho neodkryl celé. Říká se, že člověk věkem zmoudří. Ach, jaká to chyba, spíše se smíří se skutečností, že síly ubývají a rozkrytí tajemna je v nedohlednu. Astronom by řekl „v hlubinách vesmíru“, paleontolog či archeolog zase „v hlubinách věků“, a ty věky se musí měřit miliony, nebo alespoň tisíci let a tak by to mohl říci každý. Každý by pak hledal svůj Velký třesk. Ale co bylo před ním? A přesto všechno na počátku těch věků bylo Slovo, a jen každý z nás si může představovat ve své mysli, kde vzniká jeho tajemno, co to Slovo představuje. Tajemno…
V Mněstečku, 16. července 2023
Václav Ziegler